13 C 19/2022-40 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že je poskytovatelem služeb elektronických komunikací provozujících vlastní síť elektronických komunikací, v jejímž rámci umožňuje účastníkům na základě smlouvy využívat služeb jiných subjektů. Žalovaná byla v době poskytnutí služeb třetích stran účastníkem telefonní stanice [tel. číslo], na základě uzavřené účastnické smlouvy [číslo] [PSČ], účastnické smlouvy [číslo] [PSČ], jež nabyla účinnosti aktivací telefonního čísla [tel. číslo] ze dne 27. 4. 2020. Na základě účastnické smlouvy nebo Dodatku se žalobce zavázal poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikacích, včetně služeb třetích stran a služeb souvisejících a žalovaná se zavázala jí za tyto služby řádně platit ceny vyúčtované. Žalovaná částka sestává za poskytnuté služby třetích stran ve výši 2 845 Kč a součet zbývajících splátek za koncové zařízení ve výši 8 280 Kč. Na základě kupní smlouvy a dohodě o splátkovém kalendáři [číslo] [PSČ] ze dne 27. 4. 2020 uzavřel žalobce s žalovanou kupní smlouvu na koncové zařízení typu [anonymizována tři slova] – [anonymizováno], přičemž část kupní ceny uhradila žalovaná jako akontaci při převzetí koncového zařízení a zbylá část kupní ceny ve výši 3 960 Kč měla být žalovanou uhrazena formou 23 pravidelných měsíčních splátek ve výši 180 Kč. Jelikož žalovaná vystavovaná vyúčtování služeb nehradila, žalobce smlouvu vypověděl. [příjmení] skutku se týká i kupní smlouva č. [PSČ] [anonymizováno] ze dne 27. 4. 2020 stran koncového zařízení typu [anonymizována tři slova] – [anonymizováno]. Žalovaná objednala tyto komerční služby, čímž v souladu se Všeobecnými podmínkami vyslovila souhlas, že k výběru ceny za tyto služby je oprávněna výlučně žalobkyně. Cenu za poskytnuté služby však žalovaná dosud žalobkyni nezaplatila. Žalovaná zároveň koupila od žalobkyně koncová zařízení, jejichž cenu se zavázala uhradit prostřednictvím splátek, tuto svoji povinnost však také neplnila. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve věci nevyjádřili, soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy. Z Účastnické smlouvy [číslo] [číslo] ze dne 27. 4. 2020 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala žalované poskytovat služby elektronických komunikací a související služby ve sjednaném rozsahu k telefonnímu číslu [tel. číslo] a [tel. číslo] a žalovaná se zavázala řádně a včas platit cenu za tyto služby. Účastníci též uzavřeli kupní smlouvu na koncové zařízení [anonymizována čtyři slova] – [anonymizováno], jejichž kupní cenu měla žalovaná zaplatit prostřednictvím 2x 23 měsíčních splátek ve výši 2x 180 Kč. Nedílnou součástí smluv byly Všeobecné podmínky žalobkyně. Na základě smluv umožnila žalobkyně žalované využívat služeb jiných subjektů. Jde o služby tzv.„ třetích stran“ (typicky různé audiotextové služby, hlasování v TV a rozhlasových soutěžích, horoskopy apod.). Dopisem ze dne 23. 7. 2021 byla žalovaná předžalobní upomínkou vyzvána k zaplacení dluhu vůči žalobkyni. Po právní stránce bylo rozhodnuto dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, když žalované bylo umožněno zadávání platebních příkazů pomocí koncového elektronického zařízení a je plně v souladu s tímto ustanovením a dále dle platných Všeobecných podmínek. Dle § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, účastníci uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací a za poskytnuté služby třetích stran, za které bylo plněno, vznikla žalobkyni za žalovanou pohledávka. Dle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Žalovaná uzavřela kupní smlouvu na koncová zařízení, kterou se zavázala uhradit prostřednictvím splátek, svoji povinnost však nesplnila. Proto bylo rozhodnuto tak, jak se podává ve výroku rozsudku s tím, že žalovaná je povinna zaplatit taktéž vzniklé příslušenství k pohledávce dle § 1970 občanského zákoníku – zákonný úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., proto bylo žalobě i v této části vyhověno. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 125 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby a ze tří paušálních náhrad výdajů po á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.