13 C 190/2021-35 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení celkem částky 104 754,33 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela se žalovaným dne 3. 2. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Ode dne čerpání úvěru se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 15,40 % ročně a dále poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 2 064 Kč, se kterými se však dostával do prodlení. Při prodlení s placením splátek v dohodnutém termínu byla právní předchůdkyně žalobkyně rovněž oprávněna požadovat okamžité zaplacení celého zůstatku úvěru i s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 2. 9. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 26. 10. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném dlužnou jistinu ve výši 104 754,33 Kč, úrok z úvěru ve výši 15,40 % ročně ode dne následujícího po dni zesplatnění do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni zesplatnění od 1. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Smlouvou o úvěru vedené na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] ze dne 3. 2. 2020 (dále jen„ smlouva“) se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč. Úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 15,40 % ročně. Žalovaný měl úvěr splatit do 20. 8. 2026 s tím, že celkem tedy úvěr uhradí v 79 měsíčních splátkách po á 2 064 Kč. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a [právnická osoba] Ze sdělení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 26. 10. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného s placením splátek úvěru zesplatnila ke dni 2. 9. 2020 zbývající část úvěru. Žalovaný po zesplatnění úvěru ničeho neuhradil a dlužná jistina odpovídá dlužné jistině ke dni zesplatnění. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 10. 2020 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní vyplývá, že pohledávka ze smlouvy byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován přípisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 9. 11. 2020. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 5. 2021 upomenula žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky a k zaplacení jí poskytla dodatečnou lhůtu do 27. 5. 2021 s upozorněním, že nebude-li ve stanovené lhůtě pohledávka uhrazena, bude se žalobkyně domáhat zaplacení soudní cestou. Předžalobní upomínka byla podána k poštovní přepravě dne 18. 5. 2021 a doručována dne 19. 5. 2021. Soud věc po právní stránce posoudil takto: <i>Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši sjednané stranami, a nebyla-li sazba sjednána, potom ve výši stanovené nařízením vlády. Tímto je nařízení 351/2013 Sb.</i> Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil a dospěl k následujícímu právnímu závěru ve věci samé: Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 3. 2. 2020 smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 15,40 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně své smluvní povinnosti dostála, když úvěr žalovanému poskytla, avšak žalovaný svou smluvní povinnost porušil tím, když řádně a včas nehradil jednotlivé splátky úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy dle smlouvy prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného ke splacení celého dluhu. Ke splacení celého dluhu poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dodatečnou lhůtu, když žalovaný ani v této lhůtě neuhradil ničeho na svůj dluh. Žalovaný se tedy octl v prodlení se zaplacením svých peněžitých dluhů a právní předchůdkyni žalobkyně proto náleželo i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši stanoveném nařízením vlády. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se žalobkyně stala oprávněnou domáhat se žalovaném částky namísto právní předchůdkyně žalobkyně (§ 1879 a násl. občanského zákoníku). Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 518 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 191 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 104 754,33 Kč sestávající z částky 5 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.