13 C 2/2022-32 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím, kterého se domáhá z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 31. 10. 2007, kterou se žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], kdy ta půjčila žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek za půjčku ve výši 6 960 Kč, a to formou týdenních splátek v počtu 53 po á 320 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky neplnila řádně a včas. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily, soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 31. 10. 2007 uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], má soud za prokázané, že tato společnost půjčila žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem 16 960 Kč, kdy tuto částku tvoří poskytnutá půjčka ve výši 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 16 960 Kč. Žalovaná převzala poskytnuté peněžní prostředky v hotovosti při uzavření smlouvy, což stvrdila svým podpisem. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně uvedené smlouvy. Jelikož žalovaná do stanoveného data neuhradila celou dlužnou částku, vznikl jí dluh na jistině ve výši 9 115,57 Kč a na poplatku ve výši 6 344,43 Kč. Po datu splatnosti žalovaná ničeho neuhradila. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 16 250,41 Kč představuje úrok z prodlení v zákonné výši počítaný z celkové dlužné částky 15 460 Kč od 21. 11. 2007, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do 18. 12. 2020. Dne 18. 12. 2020 uzavřela společnost [právnická osoba] s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které se žalobkyně stala věřitelem pohledávky vůči žalované. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno společností [právnická osoba] dopisem ze dne 6. 1. 2021. Od postoupení pohledávky neuhradila žalovaná ze svého dluhu ničeho. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 9 115,57 Kč, souhrnného poplatku ve výši 6 344,43 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 16 250,41 Kč. <i>Dle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Dle § 504 obch. zák. dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.</i> <i>Dle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). [právnická osoba] tak byla oprávněna svoji pohledávku vůči žalovanému postoupit na žalobkyni, což se také na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 stalo.</i> Žalovaná své povinnosti nedostála, přestože byla původním věřitelem upomínána k zaplacení, a proto se žalobkyně, na kterou přešlo právo dle Smlouvy o postoupení pohledávek, po právu domáhá zaplacení soudně. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu (§ 1968 o. z.), vzniklo žalobkyni podle ust. § 1970 o. z., též právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě i v této části vyhověl, neboť žalovaná nereagovala na výzvy k zaplacení a do jednání soudu ničeho z žalované částky nezaplatila. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 460 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně paušálních náhrad výdajů 3x po á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.