13 C 214/2021-56 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se svou žalobou domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] s žalovanou uzavřela dne 14. 12. 2015 smlouvu o [příjmení] půjčce [číslo] kde se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních 36 splátkách, vždy do každého 15. dne v měsíci se smluvním úrokem ve výši 16,90% ročně a s dalšími poplatky. Předmětná pohledávka byla postoupena žalobci. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily, soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky, smlouvy o úvěru, výpisem z úvěrového účtu, smluvními podmínkami, úrokovým lístkem, dopisem banky o prohlášením úvěru za splatný. Dne 14. 12. 2015 došlo mezi společností [právnická osoba] a žalovanou k uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč. Právní předchůdce žalobce prohlásil úvěr za splatný, a to ke dni 28. 1. 2019, neboť žalovaná řádně úvěr nesplácela. Žalovaná částka sestává z nezaplacené jistiny 21 760,75 Kč, smluvního úroku z prodlení a zákonného ročního úroku z prodlení. Pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena dle § 1879 o. z. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 a násl. o. z. O příslušenství pohledávky, úroků z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 o. z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na shora uvedené zjištěné skutečnosti a zákonná ustanovení soud žalobě jako důvodné vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 147 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 871 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 760 Kč sestávající z částky 1 980 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, tří paušálních náhrad výdajů po á 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.