13 C 60/2022-47 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku 89 484,25 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena dne 5. 5. 2016 smlouva o úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 140 910 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně. Žalovaná se zavázala hradit poskytnutý úvěr včetně úrokového navýšení formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, čímž se dostal do prodlení úhradou splátek. Jelikož žalovaný nereagoval na výzvy k zaplacení již splatných splátek úvěru, využil právní předchůdce žalobkyně svého práva a ke dni 5. 6. 2019 prohlásil úvěr za okamžitě splatný, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než 2 splátkami. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 8. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Po datu postoupení bylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku částečně hrazeno, a to dne 25. 10. 2019 částkou 5 500 Kč, dne 9. 12. 2019 částkou 5 500 Kč a dne 29. 1. 2020 částkou 8 843 Kč. Ke dni podání žaloby tak žalovaný nadále dluží na jistině částku 89 484,25 Kč včetně příslušenství sestávající ze smluvního úroku z jistiny ve výši 7,90 % ročně a zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud za splnění podmínek postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 3. Soud vzal v řízení za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 5. 5. 2016 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 140 910 Kč a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr včetně úrokového navýšení formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný však svému závazku nedostál, když úvěr nehradil řádně a včas, čímž se dostal do prodlení s úhradou splátek. Právní předchůdce žalobkyně proto využil svého práva a úvěr ke dni 5. 6. 2019 zesplatnil. Shora uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o úvěru, všeobecných obchodních podmínek, sazebníku banky, výpisu z úvěrového účtu žalovaného a oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný. Dále bylo v řízení prokázáno, že pohledávka byla postoupena žalobkyni dne 27. 8. 2019, o čemž byl žalovaný ze strany původního věřitele informován. Uvedená zjištění soud učinil ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky. 4. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 89 484,25 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 140 910 Kč, žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas. V daném případě soud po právní stránce věc posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v platném znění. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, čímž se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 o. z.). Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na vrácení jistiny úvěru a zaplacení smluvního úroku též právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Postoupení pohledávky je dáno ust. § 1879 o. z. Jelikož nárok žalobkyně byl shledán po právu, zavázal soud žalovaného k jeho zaplacení rozsudečným výrokem. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 730 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 580 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 89 484,25 Kč sestávající z částky 4 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 000 Kč ve výši 3 150 Kč. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.