13 C 89/2022-37 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 10 050 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [anonymizováno]) uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované dne 16. 3. 2020 poskytnut úvěr ve výši 10 050 Kč, který měl být splacen do 24. 9. 2021. Žalovaná svou smluvní povinnost porušila, když právní předchůdkyni žalobkyně úvěr celý neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 7. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 16. 3. 2020 peněžní prostředky ve výši 10 050 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit právní předchůdkyni žalobkyně, a to nejpozději do 24. 9. 2021. Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2019 uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla shora uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 9. 2021. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil a dospěl k následujícímu právnímu závěru ve věci samé: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdkyně žalobkyně své smluvní povinnosti dostála, když úvěr žalované poskytla, avšak žalovaná svou smluvní povinnost porušila tím, že úvěr nevrátila do smluveného termínu. Žalovaná se tedy ocitla v prodlení se zaplacením svého peněžitého závazku (§ 1968 o. z.) a žalobkyni tak vedle práva na zaplacení dlužné jistiny úvěru náleží i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 050 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Povinnost žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.