14 C 57/2022-1313 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 3 028 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne 20. 2. 2019 v [obec] cestovala trolejbusem provozovaným žalobkyní bez platného jízdního dokladu, čímž vzniklo žalobkyni právo na zaplacení ceny jízdenky s přirážkou ve výši 1 518 Kč. Dále žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne 8. 7. 2019 v [obec] cestovala trolejbusem provozovaným žalobkyní bez platného jízdního dokladu, čímž vzniklo žalobkyni právo na zaplacení ceny jízdenky s přirážkou ve výši 1 510 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud má za prokázáno, že se žalovaná dne 20. 2. 2019 v [obec] na trolejbusové lince [číslo] neprokázala platným jízdním dokladem. Tento skutkový stav soud zjistil ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 20. 2. 2019 sepsaného kontrolorem žalobkyně včetně přílohy tohoto zápisu, výňatku ze smluvních přepravních podmínek žalobkyně a ceníku jízdného žalobkyně. 4. Soud má rovněž za prokázáno, že se žalovaná dne 8. 7. 2019 v [obec] na trolejbusové lince [číslo] neprokázala platným jízdním dokladem. Tento skutkový stav soud zjistil ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 8. 7. 2019 sepsaného kontrolorem žalobkyně včetně přílohy tohoto zápisu, výňatku ze smluvních přepravních podmínek žalobkyně a ceníku jízdného žalobkyně. 5. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 3 028 Kč neboť žalovaná byla dne 20. 2. 2019 a dne 8. 7. 2019 přepravována trolejbusy provozovanými žalobkyní a neprokázala se platným jízdním dokladem. Toto právo žalobkyně vyplývá z ust. § 37 odst. 5, 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů a z ust. § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu a dále ze smluvních přepravních podmínek žalobkyně. Protože žalovaná dluh nezaplatila, dostala se do prodlení se splněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.) a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.