15 C 171/2022-33 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 147 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 11. 11. 2016 cestoval vlakem provozovaným právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) bez platného jízdního dokladu, čímž vzniklo žalobkyni právo na zaplacení ceny jízdenky s přirážkou ve výši 1 147 Kč. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud má za prokázané, že se žalovaný dne 11. 11. 2016 ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] [část obce] a [obec] hl. n. neprokázal platným jízdním dokladem. Tento skutkový stav soud zjistil z potvrzení o nedodržení SPPO [číslo] ze dne 11. 11. 2016 sepsaného kontrolorem právního předchůdce žalobkyně. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23. 5. 2017 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. Č. [PSČ] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [právnická osoba] 0RE, Spojené království [příjmení] [jméno] a Severního Irska ze dne 15. 2. 2015 a ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalobkyní ze dne 14. 7. 2017 má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 1 147 Kč neboť žalovaný byl dne 11. 11. 2016 přepravován vlakem provozovaným právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a neprokázal se platným jízdním dokladem. Toto právo žalobkyně vyplývá z ust. § 37 odst. 5, 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů a z ust. § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu a dále ze smluvních přepravních podmínek právního předchůdce žalobců [příjmení] žalovaný dluh nezaplatil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.) a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměna ve výši 600 Kč (odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 200 Kč), 3 paušální částky náhrad hotových výdajů advokáta po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty i náhrada této daně ve výši 21% ze součtu odměny a hotových výdajů. Povinnost žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.