15 C 340/2022-18 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení 1 080 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku. Tuto svou povinnost žalovaná splnila dne 30. 6. 2017. Žalovaná řádně nehradila televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně a za období od července 2021 do února 2022 jí vznikl dluh ve výši žalované částky. Žalobkyni vznikl rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, který žalobkyně požaduje od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku a který kapitalizovala ke dni podání žaloby částkou 69,84 Kč. Žalovaná se k věci samé v průběhu řízení nevyjádřila. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná se dne 30. 6. 2017 přihlásila do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku a vznikla jí tak povinnost hradit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Tento poplatek však za období od července 2021 do února 2022 neuhradila. Za každý měsíc činí dlužná částka 135 Kč, celkem tedy 1 080 Kč. Žalobkyně žalovanou písemně vyzývala ke splnění povinnosti, žalovaná však ani poté ničeho neuhradila. Po právní stránce vycházel soud z ustanovení § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2, 3, § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žaloba na zaplacení dlužné částky je po právu a žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky 1 080 Kč. Žalovaná nezaplatila včas dlužnou částku ve stanovené lhůtě splatnosti, je proto v prodlení se splácením peněžitého dluhu a žalobkyně má právo požadovat vedle tohoto plnění také zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), přičemž výše úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 642 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky včetně DPH ve výši 42 Kč, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3768/14 pak žalobkyni náleží náhrada nákladů nezastoupeného účastníka. Lhůta k plnění je stanovena dle § 160 o. s. ř.