15 C 377/2022-23 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 10 147,94 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27.11.2017 smlouvu o bankovních produktech a službách, v níž se strany dohodly na využívání bankovních služeb (vedení běžného bankovního účtu, poskytnutí kontokorentního úvěru [anonymizováno] do výše 5 000 Kč). Žalovaný porušoval sjednané podmínky, překročil sjednaný limit a žalobkyně proto zesplatnila celý úvěr ke dni 31.1.2022. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 8 347,94 Kč a smluvními poplatky ve výši 1 800 Kč. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti má soud za prokázané, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy porovnala příjmy a splátkové a nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 27.11.2017 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, kterou se žalobkyně zavázala zřídit a vést žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet] a poskytnout mu spotřebitelský kontokorentní úvěr [anonymizováno] s povolením debetního zůstatku na běžném účtu do výše 5 000 Kč. Jak vyplývá z výpisu z účtu žalovaný čerpal peněžní prostředky, avšak překročil sjednanou výši úvěrového limitu a peněžní prostředky řádně nesplácel. Vznikl mu tak dluh ve výši žalované částky. Žalobkyně proto ke dni 31.1.2022 zesplatnila celý úvěr. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 8 347,94 Kč, poplatky ve výši 1 800 Kč a příslušenstvím. Po právní stránce vycházel soud z § 2395 a násl. občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žaloba o zaplacení dlužné částky je po právu a přiznal žalobkyni právo na zaplacení žalované částky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, mimosmluvní odměna ve výši 900 Kč (odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 300 Kč), 3 paušální částky náhrad hotových výdajů advokáta po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty i náhrada této daně ve výši 21% ze součtu odměny a hotových výdajů. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění je stanovena dle § 160 o.s.ř.