15 C 460/2021-20 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 16 473,71 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 29.7.2019 úvěrovou smlouvu [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 783 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit dle podmínek smlouvy v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 650 Kč, dostala se však do prodlení se splácením dluhu a žalobkyně proto ke dni 12.11.2020 zesplatnila celý úvěr. Žalovaná částka je tvořena neuhrazenou jistinou ve výši 15 843,71 Kč, náklady na vymáhání ve výši 130 Kč a smluvní pokutou ve výši 500 Kč. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud provedl důkaz listinnými důkazy založenými žalobkyní a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 29.7.2019 žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalované téhož dne poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 783 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 28,17 % ročně. Žalovaná se zavázala splácet poskytnuté peněžní prostředky ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 650 Kč. Splatnost první splátky byla určena na den 29.8.2019. Žalovaná svůj dluh řádně nesplácela. Dostala se tedy do prodlení a žalobkyně proto ke dni 12.11.2020 zesplatnila celý úvěr a vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty. Dlužná částka je tvořena neuhrazenou jistinou ve výši 15 843,71 Kč, náklady na vymáhání ve výši 130 Kč a smluvní pokutou ve výši 500 Kč. Po právní stránce vycházel soud z § 2395 a násl. občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žaloba o zaplacení dlužné částky je po právu a přiznal žalobkyni právo na zaplacení žalované částky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, mimosmluvní odměna ve výši 900 Kč (odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 300 Kč), 3 paušální částky náhrad hotových výdajů advokáta po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty i náhrada této daně ve výši 21% ze součtu odměny a hotových výdajů. Povinnost žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění je stanovena dle § 160 o.s.ř.