15 C 88/2022-18 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč na základě skutečnosti, že dne 28. 11. 2020 byl žalovaný ošetřen a hospitalizován na protialkoholní záchytné stanici provozované žalobkyní (Protialkoholní záchytná stanice [ulice], [obec a číslo]), kdy náklady na ošetření a pobyt byly žalovanému vyúčtovány daňovým dokladem [číslo] ze dne 28. 11. 2020 na částku 3 000 Kč se splatností dne 28. 12. 2020, kdy však žalovaný dosud tuto částky žalobkyni ani přes učiněné výzvy neuhradil. Žalovaný dne 28. 11. 2020 uznal svůj dluh co do důvodu a výše. Ve věci byl soudem vydán platební rozkaz, který však byl pro nemožnost doručit jej žalovanému zrušen. Stanovisko žalovaného se soudu nepodařilo získat. Následně účastníci projevili vůli, aby soud o věci rozhodnul bez nařízení jednání. Soud proto ve věci rozhodnul ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Dne 28. 11. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dohoda, v níž žalovaný výslovně uznal svůj dluh za to, že byl v žalobkyní provozované protialkoholní záchytné stanici dne 28. 11. 2020 ošetřen a hospitalizován za náklady ve výši 3 000 Kč. Protože žalovaný neprokázal, že by nárok žalobkyně uhradil, soud žalovanému požadovanou částku uložil k zaplacení. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2053 občanského zákoníku, podle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalovaný písemně uznal svůj dluh co do důvodu i výše. Soud má tedy za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Žalobkyně tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na žalovaného, který by musel prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Žalovaný v řízení nic takového neprokazoval ani netvrdil. Z uvedeného důvodu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v plném rozsahu jí vyhověl. Úrok z prodlení se opírá o § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně měla v řízení plný úspěch, proto jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží nárok na náhradu nákladů řízení, která je tvořena soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady zastoupení účastníka advokátem, které sestávají z odměny podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč (za 3 úkony právní služby po 200 Kč - převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) a z paušální částky náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné podle § 14b odst. 1 a 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč za shora uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč; to vše včetně DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad. Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..