19 C 15/2022-33 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20.8.2021 domáhá vydání rozhodnutí, kterým by bylo uloženo žalovanému zaplatit částku 4 820 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 27.8.2019 účastnickou smlouvu [číslo] jejíž součástí byla i kupní smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému prodat koncové zařízení [anonymizováno 5 slov]) – [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal, že část kupní ceny zaplatí při převzetí zařízení a zbývající část kupní ceny ve výši 6 440 Kč formou 23 měsíčních splátek po 280 Kč Žalobkyně dále uzavřela se žalovaným dne 8.12.2018 účastnickou smlouvu [číslo] jejíž součástí byla i kupní smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému prodat koncové zařízení IMEI [číslo] typu myPhone [příjmení] [jméno] – [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal, že část kupní ceny zaplatí při převzetí zařízení a zbývající část kupní ceny ve výši 3 910 Kč formou 23 měsíčních splátek po 170 Kč Žalovaný však neuhradil splátky v celkové výši 450 Kč (ve vyúčtováním) [číslo]) a splátku ve výši 170 Kč (ve vyúčtování [číslo]). Prodlení s úhradou umožňovalo žalobkyni zbývající část splátek kupní ceny zesplatnit, když tyto splátky v celkové výši 4 200 Kč vyúčtovala žalobkyně vyúčtováním [číslo]. Žalobkyně se dále žalobou domáhá zaplacení částky 83,24 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. V žalobě uvedla, že jako poskytovatel služeb elektronických komunikací provozuje vlastní síť elektronických komunikací, v rámci níž umožňuje účastníkům využívat služeb i jiných subjektů. Jedná se o tzv.„ služby třetích stran“ nebo též„ služby obsahu“, které však nejsou službami elektronických komunikací dle § 64 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, v platném znění (dále jen ZEK). Žalovaný v době od 6.6. do 5.7.2020 objednal tyto služby od subjektů uvedených ve vyúčtování [číslo] kdy jejich cena dosáhla částky 83,24 Kč ([příjmení] [anonymizováno] [příjmení]). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Z listin předložených žalobkyní (účastnické smlouvy a faktury uvedené v žalobě, předžalobní upomínka) má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobkyní 2 účastnické smlouvy, jejíž součástí byla kupní smlouva na výše uvedená koncová zařízení, u nichž měl žalovaný doplatek kupní ceny splatit ve shora uvedených splátkách. Žalovaný však tuto povinnost porušil a žalobkyně proto vedle dlužných splátek požadovala po zesplatnění zbývající splátky. Soud tak má na základě listin předložených žalobkyní, při absenci protichůdného tvrzení ze strany žalovaného, za prokázané, že žalovaný neuhradil ceny za koncové zařízení ve výši 4 820 Kč. Dle ustanovení § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní a kupující se zavazuje, že věc převezeme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Z listin předložených žalobcem, a to z účastnické smlouvy má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobkyní účastnickou smlouvu. Žalobkyně pak oprávněně vyúčtovala žalovanému specifikované služby třetích stran za dobu od 6.6. do 5.7.2020 v částce částky 83,24 Kč, a to vyúčtováním [číslo]. V situaci, kdy žalovaný neprokázal vyšší úhrady, než které připouští sama žalobkyně, je soud nucen požadavku žalobkyně na zaplacení částky 83,24 Kč vyhovět. Proto soud dospěl k závěru, že žaloba byla i této části byla podána důvodně, když žalobkyně prokázala, že žalovaný si na základě smlouvy objednal prostřednictvím žalobkyní provozované sítě elektronických komunikací služby nabízené třetí stranou a vznikla mu tedy povinnost za tuto službu zaplatit žalobci cenu, která mu byla vyúčtována. Protože žalovaný v řízení nic netvrdil a neprokázal, že by dluh splnil, soud žalobě vyhověl. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Pokud jde o žalobkyní požadované příslušenství nároku v podobě úroku z prodlení, má soud za prokázané, že žalovaný byl dne 12.11.2020 v prodlení. Pokud tedy žalobkyně požaduje úroky z prodlení ode dne 12.11.2020, je tento požadavek rovněž oprávněný, když při absenci dohody o výši úroku z prodlení požaduje úroky v nižší sazbě než jak jsou stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. v sazbě 8,25 % ročně). Proto i v případě příslušenství tvořeného úroky z prodlení soud žalobě vyhověl. Žalobkyně měla v řízení plný úspěch, proto jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží nárok na náhradu nákladů řízení, která je tvořena soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady zastoupení účastníka advokátem, které sestávají z odměny podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč (za 3 úkony právní služby po 200 Kč - převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) a z paušální částky náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné podle § 14b odst. 1 a 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč za shora uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč; to vše včetně DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad. Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil dle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř..