19 C 38/2022-36 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 735 Kč s příslušenstvím tvořeným úroky z prodlení z titulu nároku na úhradu dodávek elektřiny vyúčtovaných žalovanému prostřednictvím faktury právního předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba]) [číslo] znějící na částku 2 735 Kč se splatností dne 8.10.2018 dodávaných právním předchůdcem žalobkyně do odběrného místa [ulice a číslo], [obec] v období od 17.5.2018 do 6.9.2018, když žalovaný na úhradu faktury ničeho zaplatil a nadále tak dluží částku 2 735 Kč. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který však byl pro nemožnost doručit jej žalovanému zrušen. Následně žalobkyně s žalovaným k výzvě soudu projevili vůli, aby soud o věci rozhodnul bez nařízení jednání. Soud proto ve věci rozhodnul ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. Na základě žalobkyní předložených listin (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 3.5.2018, daňový doklad uvedený v žalobě, smlouva o postoupení pohledávek, předžalobní upomínka) má soud za prokázané, že žalovanému byla na základě smluvního vztahu založeného smlouvou o sdružených službách dodávky [anonymizováno] právním předchůdcem žalobkyně dodána [anonymizováno] a poskytnuty související služby v elektroenergetice, jejichž cenu vyúčtovanou shora uvedenými daňovým dokladem v částce 2 735 Kč se splatností dne 8.10.2018 za období od 17.5.2018 do 6.9.2018 žalovaný dosud ani zčásti neuhradil. Požadavek na zaplacení částky ve výši 2 735 Kč je proto při absenci důkazu o jejím zaplacení oprávněný. Po právní stránce plyne nárok žalobkyně z ustanovení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny upravené v ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, kdy takovou smlouvou se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Pokud jde o žalobkyní požadované příslušenství nároku v podobě úroku z prodlení, má soud za prokázané, že žalovaný byl ode dne po datu splatnosti daňového dokladu v prodlení. Pokud tedy žalobkyně požaduje úroky z prodlení od tohoto data, je jeho požadavek rovněž oprávněný, když při absenci dohody o výši úroku z prodlení požaduje žalobkyně důvodně úroky v sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. v sazbě 9 % ročně). Proto i v případě příslušenství tvořeného úroky z prodlení soud žalobě vyhověl. Žalobkyně měla v řízení plný úspěch, proto jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží nárok na náhradu nákladů řízení, která je tvořena soudním poplatkem ve výši 400 Kč a náklady na zastoupení advokátem. Náklady na zastoupení advokátem sestávají z odměny podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč (za 3 úkony právní služby po 200 Kč - převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) a z paušální částky náhrady výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné podle § 14b odst. 1 a 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč za shora uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč; to vše včetně DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad. Celkem tak soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř..