20 C 271/2022-19 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 85 300,10 Kč s příslušenstvím, uvedeným ve výroku tohoto rozsudku s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 6. 8. 2020 smlouvu o úvěru č. [bankovní účet], jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru a sazebník. Na základě smlouvy poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. Ode dne čerpání úvěru se žalovaný zavázal platit úrok 16,99 % p.a. a poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou. Žalovaný však sjednané částky neuhradil řádně a včas a z tohoto důvodu žalobkyně prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný dnem 27.12.2020, a dále účtovala žalovanému poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle aktuálně platného ceníku. Dne 22. 2. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Žalobkyně svá tvrzení doložila listinami a to smlouvou o úvěru č.. [bankovní účet] ze dne 6. 8. 2020, všeobecnými obchodními podmínkami smlouvy o úvěru a Sazebníkem a výpisy z účtu žalovaného a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 2. 2021. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, soud žalobě zcela vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. Soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ve výši, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 175 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 413 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 940 Kč včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek ve výši 15 175 Kč.