20 C 308/2022-20 — Okresní soud v Děčíně

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 397 Kč s úrokem ve výši 21,24 % ročně z částky 29 397 Kč od 30. 3. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 29 397 Kč od 30. 3. 2022 do zaplacení, částku 1 527 Kč, částku 300 Kč, částku 1 497 Kč a částku 1 082 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 531 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. <b>Odůvodnění</b> Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím, kterého se domáhá z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 10.11 2021, na jejímž základě žalobkyně žalovanému půjčila částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednané poplatky. Žalovaný však své smluvní závazky neplnil řádně a včas. 1. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 10. 11. 2021 uzavřené mezi žalovaným žalobkyní, má soud za prokázané, že tato společnost zapůjčila žalovanému částku 36 měsíčních splátkách po 1134 Kč uhradit vždy do každého 20 tého dne daného včetně poplatků. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou Smluvní podmínky. 1.splátka byla dohodnuta na den 20.12.2021. Žalovaný dlužnou částku do dnešního dne neuhradil. 3. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. 4. Žalovaný své povinnosti nedostál, přestože byl věřitelem upomínán k zaplacení, a proto se žalobkyně, domáhá úhrady dlužné částky soudně. 5. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku uhradil. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšnému žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 531 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 353 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.