20 C 33/2022-22 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 373 793 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky řízení byla dne 29. 9. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno], jejímž předmětem bylo financování nákupu motorového vozidla Audi A3 1.6 TDI Sportback. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 368 998 Kč. Žalovaný dne 6. 10. 2020 odstoupil od smlouvy o úvěru, proto jej žalobkyně vyrozuměla dne 7. 10. 2020 o akceptaci odstoupení a vyzvala jej k úhradě poskytnutého úvěru. Žalovaný do dnešního dne předmětný úvěr žalobkyni nevrátil. 2. Žalovaný při jednání soudu uvedl, že pod vlivem nevhodných lidí, s nimiž se stýkal, uzavřel elektronicky kupní smlouvu na předmětné vozidlo a i smlouvu na uvedenou půjčku. Tito lidé mu později vykradli byt a uzavřeli jeho jménem ještě několik dalších půjček. Žalovaný doplnil, že je nyní zaměstnán a od května 2022 by byl schopen předmětný dluh splácet po 10 000 Kč měsíčně. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy, a to obsahem protokolu o předání-převzetí automobilu ke smlouvě č. [anonymizováno], úvěrovou smlouvou č. [anonymizováno], vzorem úvěrových podmínek ze dne 1. 7. 2020, oznámením o zamýšlené přeshraniční fúzi, žádostí o předčasné ukončení úvěrové smlouvy č. [anonymizováno], výpisem z obchodního rejstříku, výzvou k úhradě dluhu ze dne 22. 12. 2020, mandátní smlouvou ze dne 15. 11. 2004, potvrzením o odstoupení od smlouvy ze dne 7. 10. 2020, předžalobní upomínkou ze dne 18. 2. 2021, přehledem plateb, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], potvrzením o poskytnutí úvěru a poštovním podacím archem. Z provedených listinných důkazů má soud za to, že mezi účastníky řízení byla dne 29. 9. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno], jejímž předmětem bylo financování nákupu motorového vozidla Audi A3 1.6 TDI Sportback. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 368 998 Kč. Žalovaný dne 6. 10. 2020 odstoupil od smlouvy o úvěru, proto jej žalobkyně vyrozuměla dne 7. 10. 2020 o akceptaci odstoupení a vyzvala jej k úhradě poskytnutého úvěru. Žalovaný do dnešního dne předmětný úvěr žalobkyni nevrátil, a to ani přes výzvu k úhradě a předžalobní upomínku žalovanému ze strany žalobkyně. 4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o úvěru. 5. Soud má v dané věci za prokázané, že mezi účastníky řízení byla uzavřena úvěrová smlouvy ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr v částce 368 998 Kč, za účelem financování koupě osobního automobilu. Žalovaný od smlouvy odstoupil, což žalobkyně akceptovala a žalovaného vyzvala k vrácení poskytnutého úvěru, což se však nestalo. Žalovaný do dnešního dne neprovedl žádnou úhradu na předmětný dluh vůči žalobkyni. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 66 386 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 14 950 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 373 793 Kč sestávající z částky 9 820 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 1 429 Kč, náhrada za promeškaný čas 6 půlhodin po 100 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 42 509 Kč ve výši 8 926,89 Kč. 9. Soud uložil povinnost žalovanému k úhradě dlužné částky a nákladů řízení v pravidelných měsíčních splátkách po 10 000 Kč měsíčně, když žalovaný sám tuto výši splátek navrhl a soud ji považuje za přiměřenou ve vztahu k dlužné částce.