21 C 124/2022-18 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 4 590 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaná splnila dne [datum]. Žalované tak vznikla povinnost platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Této své povinnosti žalovaná nedostála, když poplatek za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] nezaplatila ani přes výzvu. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), když účastníci s tímto (postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.) souhlasili. Žalobkyně má vůči žalované právo na zaplacení částky 4 590 Kč s příslušenstvím odpovídající nezaplaceným televizním poplatkům za období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok]. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákon“), je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 7 odst. 2 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 6 zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni podle § 10 zákona právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Soudu je z úřední činnosti známo, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek žalované a bylo jí povoleno oddlužení, nicméně tato skutečnost netvoří překážku pro rozhodnutí ve věci, neboť pohledávka, která je předmětem tohoto řízení vznikla až v době po zjištění úpadku. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. §142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, která ve věci úspěch neměla. Těmto nákladům odpovídá částka 600 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, dále z náhrady 200 Kč za dva režijní paušály po 100 Kč podle ust. §1,2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., když odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal s odkazem na nález Ústavního soudu II. ÚS 405/14 ze dne 26. 8. 2014 Náklady řízení tedy činí celkem 600 Kč, přičemž náhrada za DPH žalobci nenáleží, neboť její náhrada patří k nákladům řízení, jen je-li účastník zastoupen (ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř.). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody.