21 C 228/2021-12 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 12 971 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovanému byla ve dnech 20. 10. 2019, 25. 10. 2019, 29. 4. 2020 a 23. 6. 2020 poskytnuta doprava a pobyt na [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] stanici v odštěpném závodě žalobce – [nemocnice]. Za tyto pobyty požaduje žalobce dohromady částku 12 881 Kč. Dne 29. 4. 2020 byl žaloívanému vystaven doklad za regulační poplatek ve výši 90 Kč, vyúčtovaný na základě zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani po předžalobní upomínce ze dne 11. 3. 2021. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Za splnění podmínek ust. § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Z listinných důkazů předložených žalobcem soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobce je [anonymizováno] zařízením oprávněným poskytovat [anonymizováno] péči. Žalovanému byla poskytnuta [anonymizována dvě slova] ve dnech uvedených v žalobě spočívající v [anonymizováno] a pobytu v [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] stanici [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] – [nemocnice], která je provozována žalobcem. Za tuto péči byly žalovanému vyúčtovány náklady ve výši celkem 12 881 Kč za pobyty v této stanici a dále regulační poplatek ve výši 90 Kč. Žalovaný byla žalobcem k úhradě upomenut, nezaplatil však ničeho. Podle ust. § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ve znění pozdějších předpisů, dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na [anonymizováno] stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost [anonymizováno] nebo jiné [anonymizována dvě slova], ošetřená osoba. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný byl ve všech případech testován na přítomnost [anonymizováno] s [anonymizováno] výsledkem, žalobce řádně vyúčtoval žalovanému náklady za poskytnutou zdravotní péči, žalovaný dluh ve stanovené lhůtě nezaplatil. Nezaplacením dlužné částky se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku a žalobce vedle práva na úhradu dlužné částky vzniklo podle § 1970 téhož zákona právo požadovat úrok z prodlení, který je příslušenstvím peněžité pohledávky (§ 513 občanského zákoníku). Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 8,05 %. Soud proto žalobě, která byla podána po právu, zcela vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.