25 C 130/2022-14 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se podanou žalobou po žalované (dále pouze žalovaném) domáhá zaplacení [částka] s příslušenstvím s odkazem na uzavřenou Smlouvu o úvěru ze dne [datum], na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], jakožto věřitelka, zavázala žalovanému, jakožto klientovi, poskytnout úvěr co do výše úvěrového limitu [částka] oproti závazku žalovaného úvěr splatit dle sjednaných podmínek. Žalovaný z poskytnutého úvěrového limitu vyčerpal celkem [částka], avšak vyčerpaný úvěr právní předchůdkyni žalobkyně řádně nesplatil. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v průběhu soudního řízení zůstal ve věci zcela nečinný. Soud ve věci jednal a věc rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání. Po provedeném dokazování soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným [datum] Smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr co do výše úvěrového limitu [částka]. Žalovaný v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru čerpal peněžní prostředky ve výši [částka], avšak tyto v rozporu se smluvními podmínkami smlouvy o úvěru (včetně sjednaného příslušenství) ve lhůtě splatnosti ani později nevrátil - nejpozději ke dni [datum]. Žalobkyně se proto po právu domáhá zaplacení nesplacené jistiny úvěru včetně sjednaného příslušenství, celkem ve výši [částka], přičemž se současně domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. Předmětná pohledávka včetně jejího příslušenství byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávky z [datum], o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Předžalobní výzva byla ze strany žalovaného, bez odezvy. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Úroky z prodlení jsou žalobkyni přiznány v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný pak v řízení netvrdil, ani neprokazoval, že by dluh vůči žalobkyni zaplatil. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci plný procesní úspěch, přísluší mu proto náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady sestávají ze soudního poplatku [částka] (dle příslušné položky sazebníku, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, z odměny za zastupování ve výši [částka] (3 x [částka] za tři právní úkony: převzetí a příprava věci, sepsání žaloby, upomínka k zaplacení dlužné částky) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů ke třem úkonům poskytnuté právní služby po [částka], tedy [částka] podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (za tři poskytnuté úkony právní služby: převzetí a příprava věci, sepsání žaloby, upomínka k zaplacení dlužné částky). Protože advokát žalobce doložil kopií osvědčení o registraci plátce daně z přidané hodnoty, že je plátcem této daně, soud mu dle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznal i nárok na úhradu 21 % DPH z nákladů právního zastoupení ve výši [částka] Celkem náklady řízení představují částku [částka].