25 C 223/2022-16 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni 22 979,79 Kč s příslušenstvím. To vše z titulu nesplněné povinnosti žalované vyplývající pro ni z uzavřené Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [datum], v jejímž rámci byla následně účastníky (dne [datum]) sjednána [anonymizováno] ke Smlouvě o bankovních produktech a službách. Touto [anonymizováno] se žalobkyně zavázala poskytnout žalované tzv. kontokorentní úvěr [anonymizováno] do maximální výše 19 000 Kč. Žalovaná však Smlouvu opakovaně porušila, kdy překročila povolený úvěrový rámec a nedodržela minimální měsíční kreditní příjem dle sjednaných podmínek [anonymizováno]. Ze strany žalobkyně proto došlo dne [datum] k zesplatnění celého úvěru, přičemž dlužná částka byla k uvedenému dni vyčíslena na 22 979,79 Kč. Žalovaná dluh vůči žalobkyni nezaplatila, a to ani poté, co jí byla zaslána předžalobní výzva žalobkyně. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Ve věci zůstala v průběhu celého soudního řízení nečinná. 3. Soud ve věci jednal a věc rozhodl v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání, neboť pro uvedený postup byly splněny zákonem stanovené předpoklady. 4. Žalobní tvrzení žalobkyně bylo prokázáno žalobkyní předloženými listinnými důkazy, zejména Smlouvou o bankovních produktech a službách z [datum], [anonymizováno] ke Smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne [datum] z [datum], [anonymizováno] z běžného účtu žalované z [datum], z kterého je patrná výše dlužné částky odpovídající 21 179,79 Kč, [anonymizováno] o zesplatnění z [datum], [anonymizováno] některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro [anonymizována dvě slova] produktovými podmínkami, [anonymizováno] produktovými podmínkami spotřebitelského kontokorentního úvěru a Sazebníkem poplatků. 5. Žalobkyně v řízení dále prokázala, že žalovanou žádala o zaplacení dluhu v rámci zaslané předžalobní upomínky z [datum], kdy odeslání upomínky bylo prokázáno potvrzením z pošty z [datum]. 6. Podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaná však svému závazku plnit řádně a včas nedostála a ocitla se tak s placením splátek v prodlení. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku řádně a včas, octla se v souladu s ustanovením § 1968 o. z. v prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal v souladu s ustanovením § 1970 o. z. úroky z prodlení, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch, přísluší jí proto náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 920 Kč (dle sazebníku, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích), z odměny za zastupování ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč za tři právní úkony: převzetí a příprava věci, sepsání žaloby, upomínka k zaplacení dlužné částky) dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů ke třem úkonům poskytnuté právní služby po 100 Kč, tedy 300 Kč podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (za tři poskytnuté úkony právní služby: převzetí a příprava věci, sepsání žaloby, upomínka k zaplacení dlužné částky). Protože advokát žalobkyně doložil kopií osvědčení o registraci plátce daně z přidané hodnoty, že je plátcem této daně, soud mu dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal i nárok na úhradu 21 % DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 252 Kč Celkem náklady řízení představují částku 2 372 Kč. 10. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť pro jiný výrok neshledal opodstatnění.