26 C 13/2022-40 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 31. 3. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 2 070 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“), s žalovaným dne 21. 10. 2016 uzavřela Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] v souvislosti s níž poskytla žalovanému za sjednanou úplatu (nájemné) přijímací zařízení – modem [anonymizováno 5 slov] ([číslo]). Součástí smlouvy byly učiněny Všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (dále jen„ VOP“), na jejichž základě byla [právnická osoba] oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty, pokud žalovaný nevrátí přijímací zařízení do 7, resp. 14 dnů od ukončení smlouvy. Jelikož žalovaný nehradil řádně a včas cenu za poskytované služby elektronických komunikací, [právnická osoba] od předmětné smlouvy odstoupila dopisem ze dne 9. 9. 2019, avšak žalovaný jí poskytnuté přijímací zařízení nevrátil. Žalobkyně, na niž v důsledku fúze sloučením přešlo ke dni 1. 4. 2020 veškeré jmění zanikající [právnická osoba], tudíž po žalovaném požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za nevrácení zařízení předmětného modemu, a to s odkazem na ceník [právnická osoba]. Dále žalobkyně vůči žalovanému uplatnila dlužnou úplatu za pronájem předmětného zařízení ve výši 70 Kč, splatné dne 5. 8. 2019. Žalovaný však uvedené dlužné částky ani zčásti neuhradil vzdor písemné výzvě, kterou jí žalobkyně odeslala před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval. 3. Soud ve věci jednal dne 8. 8. 2022. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože k němu byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou dle zvláštního právního předpisu. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 4. Při jednání soud provedl listinné důkazy označené a předložené žalobkyní, na jejichž základě dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Dne 19. 10. 2016 uzavřela [právnická osoba] s žalovaným Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ke klientskému účtu [číslo] jíž se zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací ve sjednaném rozsahu, včetně pronájmu přijímacího zařízení (modemu) za účelem užívání služeb a měsíční nájemné ve výši 70 Kč Součástí smlouvy jsou ustanovení (psaná velmi drobným písmem), v nichž je uvedeno, že účastník (žalovaný) mj. prohlašuje, že se seznámil a souhlasí se specifikací služeb, ceníkem a VOP [právnická osoba] a zavazuje se uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení v pořádku a včas, s odkazem na čl. 7 a 7.5 VOP; stran bližších podmínek vzniku povinnosti zaplatit smluvní pokutu a její výše smlouva neobsahuje žádná další ujednání. Z obsahu smlouvy též vyplývá, že žalovaný při jejím sjednávání nevystupoval jako podnikatel ani při výkonu svého povolání. Dne 20. 10. 2016 žalovaný od [právnická osoba] převzal (v rámci pronájmu) přijímací zařízení (tj. shora specifikovaný modem), přičemž z VOP vyplývá, že je žalovaný povinen toto zařízení [právnická osoba] vrátit ve lhůtě 14 dnů od ukončení předmětné smlouvy a v pořádku, jinak mu [právnická osoba] může naúčtovat smluvní pokutu podle ceníku. V Ceníku služeb, účinném od 22. 5. 2019, stanovila [právnická osoba] výši měsíčního nájemného za užívání modemu (70 Kč) a smluvní pokutu za jeho včasné nevrácení ve výši 2 000 Kč. Vyúčtováním [číslo] ze dne 15. 7. 2019, se splatností určenou na 5. 8. 2019, [právnická osoba] žalovanému vyúčtovala mj. částku 70 Kč za pronájem předmětného zařízení v období od 15. 7. 2019 do 14. 8. 2019. Dopisem ze dne 9. 9. 2019 vyzvala [právnická osoba] žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 6 482,71 Kč (za poskytované služby), jejíž splatnost stanovila ke dni 20. 9. 2019, a žalovaného upozornila, že v případě nezaplacení dluhu ve lhůtě splatnosti odstupuje od všech smluv o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, které s ním uzavřela, a pro tento případ jej vyzvala k vrácení modemu nejpozději do 14 od ukončení smlouvy s tím, že jinak uplatní smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč. Dne 1. 4. 2020 zanikla [právnická osoba] v důsledku fúze sloučením s žalobkyní, na kterou (jako na nástupnickou společnost) přešlo veškeré jmění zanikající [právnická osoba]. Dopisem ze dne 17. 2. 2021 vyzvala žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného k úhradě dlužné částky (8 482,71 Kč); tento dopis byl předán k poštovní přepravě následujícího dne. 6. Soud shledal, že v této věci nejde o spor týkající se služeb elektronických komunikací podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a pravomoc k jejímu rozhodnutí náleží soudu, nikoliv Českému telekomunikačnímu úřadu (srov. též zejména § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích). Po právní stránce soud právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným posoudil podle příslušných ustanovení zákona o elektronických komunikacích a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), a dospěl k závěru, že [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací podle § 63 zákona o elektronických komunikacích a v jejím rámci rovněž smlouvu o nájmu dle § 2201 a násl. OZ, na jejímž základě vznikla žalovanému (jako nájemci) povinnost zaplatit [právnická osoba] (pronajímateli) nájemné ve výši 70 Kč měsíčně za přijímací zařízení (modem) přenechané k dočasnému užívání. Jelikož žalovaný své smluvní povinnosti nedostál, domáhala se žalobkyně, která pohledávku nabyla od [právnická osoba] postoupením dle § 1879 a násl. OZ, důvodně zaplacení dlužného nájemného ve výši 70 Kč za uvedené rozhodné období (od 15. 7. 2019 do 14. 8. 2019). Součástí smluvních ujednání bylo i ustanovení týkající se smluvní pokuty dle § 2048 a násl. OZ (psané drobným písmem), co do podmínek a výše smluvní pokuty upravené ve VOP, resp. ceníku [právnická osoba]. Toto ujednání však soud shledal nepoctivým při respektování závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud deklaroval, že v praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání kupříkladu musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být o výrazně menší velikosti než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. [obec] poctivosti obecně dopadá rovněž na aplikaci všeobecných obchodních podmínek, ve vztahu k nimž Ústavní soud konstatoval, že ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) ve spotřebitelských smlouvách zásadně nemohou být součástí obecných obchodních podmínek, nýbrž spotřebitelské smlouvy samotné (tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Ovšem v případě smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným je uplatněná smluvní pokuta v samotném smluvním textu jen stručně vymezena jednou větou (nadto zmíněným drobným písmem), její podrobnější podmínky lze zjistit až zevrubným pročtením VOP a její konkrétní výši prostudováním ceníku [právnická osoba], který je rovněž psán velmi drobným písmem, a pod který – stejně jako pod VOP – žalovaný podpis nepřipojil. Ceník je navíc dokumentem, který žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně jednostranně měnila (smlouva byla uzavřena v roce 2016, žalobkyně se dovolávala ceníku účinného od května roku 2019). Předmětné ujednání o smluvní pokutě v rámci smlouvy se spotřebitelem tudíž není možné považovat za poctivé a věřiteli nelze právo na takto sjednanou smluvní pokutu přiznat (srov. § 6 [příjmení]). 7. Z výše vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 70 Kč (dlužné nájemné) a ve zbylém rozsahu, tj. co do částky (uplatněné smluvní pokuty) ve výši 2 000 Kč, žalobu zamítl. 8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. by ve věci převážně úspěšný žalovaný měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva. Jelikož mu však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.