26 C 58/2022-39 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou došlou soudu dne 20. 4. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 1 715 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jí žalovaný tuto částku dluží na základě pojistné smlouvy [číslo] ze dne 15. 1. 2021 o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Žalovaný však žalobkyni nezaplatil uvedenou částku, jež sestává z dlužného pojistného za dobu od 15. 4. 2021 do 23. 7. 2021, kdy pojištění zaniklo, a z paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním a vymáháním pojistného ve výši 600 Kč (za odeslanou upomínku na dlužné pojistné s upozorněním na možnost zániku pojištění). Zákonný úrok z prodlení žalobkyně požadovala z uplatněné částky kapitalizovaný za dobu od 24. 7. 2021 do 20. 4. 2022 ve výši 108 Kč. 2. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně, která se z účasti u jednání před soudem včas omluvila /srov. § 103 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /. 3. Žalovaný se k věci vyjádřil až při jednání před soudem. Uvedl, že žalobkyni zřejmě skutečně nezaplatil pojistné za dobu vymezenou v žalobě. V současné době je zaměstnán jako [anonymizováno], je však již delší dobu v pracovní neschopnosti, neboť [anonymizována dvě slova] při [anonymizováno]. Do práce by rád nastoupil co nejdříve. Pečuje o [role v řízení] syna a má několik dluhů, které se snaží splácet. Pro případ, že by soud žalobě vyhověl, požádal o delší lhůtu k plnění - dluh by mohl zcela zaplatit nejdříve v lednu příštího roku. 4. Na základě provedených listinných důkazů soud – po skutkové stránce - dospěl k závěru, že dne 14. 1. 2021 žalobkyně (pojišťovna) a žalovaný (pojistník) uzavřeli pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti žalovaného za újmu způsobenou provozem motorového vozidla (automobilu) [příjmení] [příjmení] [jméno], [VIN kód], avšak žalovaný žalobkyni dosud neuhradil sjednané pojistné za dobu od 15. 4. 2021 do 23. 7. 2021 ve výši 1 026 Kč, jehož splatnost nastala dne 15. 4. 2021. Žalovaný pojistnou smlouvu neuzavíral v rámci své podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu povolání. Po právní stránce soud smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudil jako pojistnou smlouvu podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), a zákona [číslo] Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyní uplatněný nárok je co do částky 1 026 Kč nárokem na zaplacení pojistného dle § 2782 OZ a uplatněný úrok z prodlení z této částky je v souladu s § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalovaného se zaplacením dluhu. 5. Soud tedy žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 026 Kč (dlužné pojistné) a zákonný úrok z prodlení z této částky za dobu od 24. 7. 2021 do 20. 4. 2022 ve výši 65 Kč. 6. Ve zbylém rozsahu, tj. co do částky 689 Kč s příslušenstvím, soud žalobu zamítl. Náhrada za odeslání upomínky ve výši 600 Kč má ve své podstatě sankční povahu a je na ni třeba nahlížet obdobně jako na smluvní pokutu. Takové ujednání však soud shledal nepoctivým, při respektování závěrů formulovaných v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, jehož nosnými důvody jsou obecné soudy při svém rozhodování v obdobných případech vázány. Ústavní soud dovodil, že ujednání zakládající smluvní pokutu (stejně jako rozhodčí doložka) v rámci spotřebitelských smluv zásadně nemohou být součástí obsahu všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis), s tím, že výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). V projednávané věci ovšem žalobkyně právo na poplatek za upomínku dovozuje z všeobecných pojistných podmínek a sazebníku, tj. z listin, jejichž obsah žalovaný – na rozdíl od samotné smlouvy – svým podpisem nestvrdil. Ve vztahu k částce 89 Kč, o niž žalobkyně (s respektem k žalobním tvrzením) uplatnila na pojistném více, než v jaké výši dluh zjistil soud, lze dále podotknout, že z listiny označené jako„ přehled inkasní bilance“ vyplývá, že částku v této výši žalobkyně na žalovaném v rámci mimosoudního vymáhání požadovala s vysvětlením, že jde o„ vymáhací předpis“. Žalobkyně nicméně v žalobě žádný takový nárok nespecifikovala ani neuplatnila, proto se jím soud, který je vázán skutkovým základem sporu (což bylo dlužné pojistné a poplatek ve výši 600 Kč), ani nemohl zabývat. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 60 % předmětu řízení a žalovaný měl úspěch ve zbylé části, tj. v rozsahu 40 % předmětu řízení; žalobkyně tudíž má proti žalovanému právo na náhradu poměrné části nákladů řízení (tj. 20 %). Pokud by měla žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení, přiznal by jí tuto náhradu soud v částce 1 126 Kč, jež sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč /za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále - jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč Soud tedy žalobkyni přiznal poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 225 Kč (tj. 20 % z částky 1 126 Kč). 8. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - jde o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. V daných souvislostech soud zohlednil i typovou jednoduchost vymáhání uplatněného nároku. 9. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.) advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou (pojišťovnou) a nepochybně je personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř. a dlužníka předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení, sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně a přitom bude zastoupena advokátem, což se odrazí i na výši nákladů spojených s vymáháním práva. 10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. 11. Podle § 160 odst. 1 o. s.ř. soud určil, že žalovaný je povinen splnit povinnosti uložené mu tímto ve lhůtě tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Důvodem takového rozhodnutí jsou zejména skutečnosti uvedené žalovaným ohledně jeho osobních a výdělkových poměrů a současně i celková výše dluhu, neboť pro žalobkyni takové rozložení jeho zaplacení v čase nebude znamenat citelnější újmu.