32 C 143/2022-17 — Okresní soud v Děčíně

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazení jízdného a přirážky jízdného za cestu vlakem provozovaným společností [právnická osoba] linky č. 535 dne 13. 7. 2021 směr Tábor. 2. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 3. Žalovaný dne 13. 7. 2021 nastoupil do vlaku linky č. 535 provozovaným společností [právnická osoba], přičemž se na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem. [právnická osoba] zmocnila JUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení] k tomu, aby dlužníkovi oznámil, že došlo k postoupení pohledávky, který následně společně se žalobkyní zaslal žalovanému oznámení o postoupení pohledávky, kterým se žalovanému oznamuje, že uvedená společnost postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným z titulu porušení smluvních přepravních podmínek, konkrétně jde o pohledávku z nezaplaceného jízdného, resp. stanoveného příplatku, ceny místenky, přepravného, resp. přirážky, současně byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 1 941,31 Kč pod pohrůžkou podání žaloby. 4. Mezi žalovaným a společností [právnická osoba] tak byla uzavřena smlouva o přepravě osob dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a tedy byl žalovaný povinen zaplatit jízdné a v případě, že se neprokázal platným jízdním dokladem, i přirážku k jízdnému. 5. V řízení nebylo prokázáno, že by se společnost [právnická osoba] dohodla se žalobkyní na převodu pohledávky za žalovaným z titulu neuhrazeného jízdného. Na podporu svých tvrzení jako důkaz žalobkyně označila oznámení o postoupení pohledávky a plnou moc. Plná moc je však značně neurčitá, neboť z ní nikterak nevyplývá, jaká pohledávka měla být postoupena, z jakého právního důvodu a v jaké výši, komu byla postoupena a kdo je oním dlužníkem. Oznámení o postoupení pohledávky je rovněž neurčité, neboť z něj není možno dovodit, jaká pohledávka měla být postoupena, je zde pouze obecně uvedeno, že jde o pohledávku vzniklou v důsledku porušení smluvních přepravních podmínek, konkrétně o pohledávku z nezaplaceného jízdného, resp. stanoveného příplatku, ceny místenky, přepravného, resp. přirážky, a to bez uvedení konkrétního dopravního prostředku, linky či dne, kdy k cestě, z něhož žalobkyně nárokuje zaplacení jízdného, mělo dojít. Pohledávka tedy není identifikována dostatečně určitě na to, aby byla odlišitelná případně od jiných pohledávek z nezaplacení jízdného, které společnost [právnická osoba] případně může za žalovaným mít. 6. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by společnost [právnická osoba] projevila vůli k převodu právě žalobou uplatněnou pohledávku na žalobkyni, ale pouze blíže neidentifikované pohledávky. Nebylo tedy prokázáno, že by žalobkyně s uvedenou společností uzavřela smlouvu o postoupení pohledávky dle § 1879 o. z. a že by tedy žalobkyně byla ve sporu aktivně legitimována. 7. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118b odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání, ke kterému se žalobkyně bez omluvy nedostavila. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. 8. S ohledem na shora uvedené tedy soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když zcela úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.