32 C 183/2021-29 — Okresní soud v Děčíně

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení z titulu nepovoleného debetního zůstatku, který pro žalovaného vedla [právnická osoba] [IČO] (dále jen„ banka“) na základě smlouvy o účtu [číslo]. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Banka se se žalovaným dohodla na tom, že pro něj povede účet č. [bankovní účet], přičemž ke dni 1. 1. 2020 činil zůstatek na účtu částku 0 Kč, kdy tento zůstatek na účtu setrval až do dne 2. 3. 2020. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by na uvedeném účtu vznikl debetní zůstatek. Listina nadepsaná jako„ podklady pre súdne konanie“ se totiž týká jiného než v žalobě označeného účtu, a sice účtu [číslo]. Žalobkyně dále neoznačila žádný důkaz k prokázání svého tvrzení ohledně převodu nepovoleného debetního zůstatku na evidenční účet pohledávek a dále neprokázala, že by na ní byla převedena pohledávka banky za žalovaným, když ve smlouvě o postoupení pohledávky je uvedena toliko pohledávka za žalovaným z účtu [číslo] nikoli z účtu č. [bankovní účet]. Žalobkyně tedy neprokázala vznik žalované pohledávky a ani svou aktivní žalobní legitimaci. S ohledem na shora uvedené tedy soudu nezbylo než žalobu pro neunesení důkazního břemene žalobkyně žalobu zamítnout. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118b odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda částečné zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když zcela úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.