32 C 195/2021-21 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobou podanou dne 27. 9. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 791,85 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že společnost [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země] (dále jen„ banka“) se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru dne 5. 10. 2016, na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši 13 791,85 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky umožňujícími komunikaci na dálku na webových stránkách [webová adresa], kde se žalovaná nejprve zaregistrovala, byl jí založen uživatelský účet, prostřednictvím kterého žalovaná požádala banku o poskytnutí úvěru. Následně pak žalovaná čerpala úvěr ve výši 13 791,85 Kč. Částka byla vplacena žalovanému na účet č. [bankovní účet] s uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaná však vyčerpané prostředky nevrátila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 12. 2019 mezi bankou a žalobkyní byla předmětná pohledávka převedena na žalobkyni. 2. Žalovaná se věci nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 26. 6. 2020 soud zjistil, že tato není vlastnoručně podepsána žádným z účastníků smluvního vztahu. Smlouva není podepsána ani zaručeným elektronickým podpisem, v závěru smlouvy jsou pouze označeny názvy účastníků smlouvy a je zde vynechán prostor pro jejich podpis. Ze sdělení peněžního ústavu Moneta Money Bank soud zjistil, že v období od 5. 10. 2016 – 30. 11. 2019 nebyla na účet žalované č. [bankovní účet] připsána žádná platba s variabilním symbolem [číslo]. 4. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by mezi bankou a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Smlouva, kterou žalobkyně předložila, není vlastnoručně podepsána žalovanou a ani není opatřena jejím zaručeným elektronickým podpisem. V závěru smlouvy je sice strojově uvedeno jméno žalované, kdy tento text lze považovat za prostý elektronický podpis, prostý elektronický podpis ale nesplňuje autentizační funkci podpisu, neboť z něj nelze bez důvodných pochybností dovodit identitu jednající osoby. Neuplatní se tedy domněnka pravosti a správnosti podepsané listiny dle § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“) a je tedy na žalobkyni, aby pravost a správnost této listiny prokázala, tedy aby prokázala, že smlouva byla skutečně žalovaným odsouhlasena, tedy, že žalovaná smlouvu uzavřela prostřednictvím webových stránek banky. V řízení bylo ale naopak prokázáno, že skutkový děj, jak jej vylíčila žalobkyně, se nestal, když bylo v rozporu s tvrzením žalobkyně prokázáno, že na účet žalované nebyla platba označená žalobkyní v rozhodném období připsána. S ohledem na toto zjištění soud pro nadbytečnost další důkazy neprováděl. 5. Jelikož nebylo v řízení prokázáno uzavření jakékoli smlouvy, bylo by lze věc posoudit po právní stránce podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, jako bezdůvodné obohacení, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod předání žalované částky. Aby mohlo být žalobě vyhověno, muselo by být prokázáno, že žalobkyně či její právní předchůdkyně žalovanou částku žalovanému poskytla. Jelikož ale bylo poskytnutí částky dokazováním vyvráceno, nezbylo soudu než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Zcela úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud o nákladech rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.