32 C 68/2022-39 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Uvedla, že nabyla pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2020 uzavřené se společností [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země] (dále jen„ banka“). Banka uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru dne 23. 11. 2020, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 59 666,80 Kč, přičemž jej spolu se sjednaným příslušenstvím nevrátil, ačkoli byl upomínán. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil především to, že tato smlouva nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána, v závěru smlouvy je pouze strojově vysázen text„ [celé jméno žalovaného]“. Ve smlouvě navíc není uvedeno žádné identifikační číslo smlouvy. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 27. 9. 2022 soud zjistil, že na účet žalovaného byla vyplacena celkem částka ve výši 40 000 Kč z účtu [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2021 soud zjistil, že banka se se žalobkyní dohodla na tom, že jí bude postupně prodávat pohledávky. Z přiložené tabulky soud zjistil, že je zde uvedena pohledávka za žalovaným, specifikována pouze referenčním číslem 4295533, rodným číslem žalovaného, dále variabilním symbolem vystavené faktury 59725 a výší pohledávky 59 351,52 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že dne 21. 10. 2021 byla vyhotovena listina, ve které je žalovanému oznamováno, že byla postoupena pohledávka bankou žalobkyni ze smlouvy o úvěru [číslo] současně je žalovaný vyzýván k úhradě částky 59 351,52 Kč pod [variabilní symbol]. Listina není v závěru podepsána jednající osobou, pouze je zde strojově uvedeno [právnická osoba] Současně soud zjistil, že téhož dne byla právním zástupcem žalobkyně vyhotovena předžalobní výzva. Z podacího lístku soud následně zjistil, že dne 21. 10. 2021 byly uvedené listiny zaslány žalovanému poštou na adresu [ulice a číslo] [obec]. V řízení nebylo prokázáno, že by došlo k postoupení pohledávky banky za žalovaným na žalobkyni. Označení pohledávky ve smlouvě o postoupení pohledávky je neurčité, resp., z něj nikterak nevyplývá, že byla postoupena právě žalobou uplatněná pohledávka. Uvedená čísla, referenční a variabilní symbol, neodpovídají označení smlouvy, která není nikde číslována, ani variabilnímu symbolu, pod kterým banka poskytla peněžní prostředky žalovanému. Uvedené nikterak nevyplývá ani z oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém je postupovaná pohledávka označena shodným způsobem. Nebylo tedy prokázáno postoupení žalobou uplatněné pohledávky na základě žalobkyní předložené smlouvy o úvěru. Jelikož v řízení nebylo prokázáno postoupení pohledávky, není tak dána aktivní věcná legitimace žalobkyně v tomto sporu, proto se soud již pro nadbytečnost nezabýval dalšími okolnostmi smluvního vztahu, zdali byla smlouva o úvěru platně uzavřena, a dále dalším průběhem smluvního vztahu. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz předloženou fakturou, neboť není zřejmé, jaké skutkové tvrzení mělo být fakturou prokázáno, navíc faktura má v zásadě povahu jednostranné výzvy k plnění a jen označením faktury nelze identifikovat postupovanou pohledávku. Soud dále neprovedl k důkazu listinu nazvanou„ Loan application info“, neboť soudu není zřejmé, o jakou listu jde, kdo jí vystavil a co jí má být prokázáno. Pro nadbytečnost soud neprovedl k důkazu ani listinu„ standardní informace o spotřebitelském úvěru“. Žalobkyně nemohla být poučena podle § 118b odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. Soud se rovněž zabýval tím, zda zamítnutí žaloby nebude pro žalobkyni překvapivé, když byl dříve ve věci vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen pro nemožnost jej doručit žalovanému, a dospěl k závěru, že tomu tak není. Platební rozkaz byl totiž vydán jen na základě tvrzení žalobkyně (§ 172 odst. 1 o.s.ř.), proto po jeho vydání mohla mít žalobkyně legitimní očekávání, že unáší břemeno tvrzení, vydání platebního rozkazu ale z podstaty věci nemohlo v žalobkyni vzbudit očekávání, že unáší i důkazní břemeno. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když zcela úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.