6 C 12/2022-15 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo uloženo žalované zaplatit jí částku 241 671,24 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdce, [právnická osoba], [IČO] (dále jen banka), uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru dne [datum], na základě které žalované poskytl úvěr ve výši 230 000 Kč. Žalovaná se přitom zavázala vrátit peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách. Tyto měsíční splátky však následně řádně nehradila, a proto banka s účinností ke dni [datum] úvěr zesplatnila. Žalovaná tak dluží 241 671,24 Kč na jistině úvěru, částku 2 456,20 Kč kapitalizované úroky z úvěru za období od [datum] do 6. 9 2018 a částku 866,66 Kč na kapitalizovaným zákonným úroku. Žalobkyně přitom uplatnila nárok na přiznání smluveného úroku (16,9 % ročně), jakož i zákonného úroku z prodlení (8,25 % ročně). Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení ze dne [datum] O postoupení pohledávky na žalobkyni původní věřitel žalovanou informoval dopisem. Žalovaná k výzvě žalobkyně dlužnou částku neuhradila, ve věci se nevyjádřila. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaná uzavřela s bankou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla banka žalované úvěr v celkové výši 230 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet vyčerpané peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách. Tyto pravidelné měsíční splátky však žalovaná řádně neplnila, přičemž na jistině úvěru, úrocích a poplatcích zůstala dlužna výše v odůvodnění rozsudku specifikované částky. [příjmení] následně svou pohledávku za žalovanou, sestávající jak z tzv. jistiny, tak z jejího příslušenství postoupila žalobkyni. Mezi žalovanou a bankou byla uzavřena smlouvu o úvěru podle § 2395 o.z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. [příjmení] poskytla žalované úvěr, žalovaná se zavázala úvěr zaplatit, vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil tuto povinnost, bance vznikl vůči žalované nárok na zaplacení žalované částky, a to včetně zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dluhu. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto tyto peněžní nároky žalobkyni přiznal, když právo domáhat se jich na žalované přešlo na žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. o.z.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 44 516 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 668 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 241 671,24 Kč sestávající z částky 9 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 800 Kč ve výši 6 048 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.