6 C 31/2022-11 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 4 272,40 Kč s příslušenstvím s tím, že u žalované byl dne [datum] kontrolou [číslo] zjištěn na adrese: [adresa žalované], kdy žalovaná svévolně odebírala elektřinu z distribuční sítě žalobkyně. Následkem tohoto jednání žalované vznikla žalobkyni škoda ve výši, která byla stanovena na základě příslušné vyhlášky vydané na základě zmocňovacího ustanovení energetického zákona částkou 19 678 Kč. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací] byla žalovaná uznána vinnou z přečinu krádeže a byla jí uložena povinnost v zaplacení náhrady škody ve výši 19 678 Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody byla žalobkyně odkázána na občanskoprávní řízení. Předmětem tohoto názoru je další škoda, spočívající v nákladech na zjištění tohoto neoprávněného odběru. Žalobkyně byla totiž nucena uhradit práci kontrolních techniků, náklady na dopravu těchto techniků do místa neoprávněného odběru, jakož i náklady na zpracování znaleckého posudku, resp. přezkoušení elektroměru autorizovaným metrologickým střediskem. Na tyto činnosti žalobkyně vynaložila částku 4 272,40 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celkové peněžní částky 23 950,40 Kč fakturou [číslo] s tím, že její splatnost stanovil na den [datum]. Žalovaná ničeho nezaplatila. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud má za prokázané, že žalobkyně, jakožto provozovatel distribuční soustavy elektřiny, dne [datum] v odběrném místě v objektu [adresa] v [ulice] ulici ve [obec], přerušila dodávku elektřiny, jež byla do té doby žalované do tohoto odběrného místa dodávána na základě smlouvy s příslušným obchodníkem s elektrickou energií. K přerušení dodávky a demontáži elektroměru došlo z důvodu prodlení s placením dluhů za odebranou elektrickou energii. Podle ust. § 51 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl, odběr bez měřicího zařízení, pokud odběr bez měřicího zařízení nebyl smluvně sjednán. Podle ust. odst. 3 § 51 téhož zákona pak při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu, přičemž nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny. Tato právní úprava zakládá dodavateli elektřiny nárok na náhradu škody za neoprávněně odebranou energii, a to vůči tomu, kdo ji v rozporu se smluvními podmínkami či zákonem na úkor dodavatele odebral. Způsob výpočtu škody, která byla neoprávněným odběrem způsobena je pak uveden v § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny (zmocňovací ustanovení uvedené v § 98a energetického zákona). Žalobkyní vyčíslené náklady ve výši 4 272,40 Kč na zjištění neoprávněného odběru pak lze akceptovat jako účelně vynaložené a tedy podřaditelné pod kategorii další škody, jejíž náhradu výše uvedený § 51 rovněž předpokládá. S ohledem na skutečnost, že žalovaná v minulosti na odběrném místě odebírala na základě smluvního vztahu elektrickou energii, lze mít za dostatečně podložený i závěr o osobě škůdce. [příjmení] tohoto škůdce je tak žalovaná, jakožto neoprávněný odběratel, tedy osoba, která neoprávněně odebírala elektrickou energii. Proto soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 4 272,40 Kč, když právě výše uvedená ustanovení energetického zákona zakládají jeho odpovědnost za vznik škody, jakož i za její náhradu. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k náhradě škody prostřednictvím faktury s tím, že stanovil splatnost faktury na [datum]. Jelikož žalovaná na tuto výzvu nereagovala, dostala se do prodlení se splněním peněžitého závazku. Žalovaná se tím dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením [číslo] Sb. Vzhledem ke všem shora uvedeným okolnostem soud žalobě ohledně tohoto uplatněného nároku vyhověl, včetně požadovaného úroku z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Povinnost žalované k úhradě soudního poplatku vyplývá z ustanovení § 2 odstavce 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen„ ZoSP”) s ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla od této povinnosti podle § 11 ZoSP osvobozena. Soudní poplatek představuje částku 1 000 Kč dle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k ZoSP. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.