8 C 241/2015-64 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal zaplacení částky 2 462 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně od [datum] do zaplacení. Uvedl, že žalovanému bylo dodáno zboží, žalovaný zboží převzal, avšak za zboží nezaplatil. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný. Po vydání platebního rozkazu, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, bylo řízení ze zákona přerušeno, neboť usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] – [anonymizována tři slova], byl zjištěn úpadek žalovaného jako dlužníka, následně pak bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. V řízení bylo pokračováno až po skončení insolvenčního řízení. Dne [datum] vydal [název soudu] usnesení č.j. [spisová značka] –B – 30, kde soud osvobodil žalovaného od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Usnesení nabylo právní moci. Podle § 414 insolvenčního zákona, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (odst. 1). [ulice] podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2). [ulice] podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odst. 3). V insolvenčním řízení žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud insolvenční dospěl k závěru, že u dlužníka jsou splněny všechny zákonné podmínky pro osvobození dlužníka od placení pohledávek, a proto rozhodl ve smyslu § 414 insolvenčního zákona a dlužníka od placení pohledávek osvobodil (viz usnesení shora). Pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, sice v neuhrazeném rozsahu nadále existuje, dlužník však je rozhodnutím insolvenčního soudu zbaven povinnosti ji věřiteli zaplatit. Pohledávka v neuhrazeném rozsahu nezanikla, leč věřitel ji nemůže úspěšně vymáhat; v soudním či jiném řízení již nelze takovou pohledávku věřiteli přiznat (pohledávka má povahu naturální obligace). Z uvedeného důvodu se žalobce nemůže úspěšně domáhat přiznání žalované částky a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, žádné náklady v tomto řízení nevznikly. Výrokem III. byl zrušen platební rozkaz, neboť nebyl doručen žalovanému.