8 C 246/2022-53 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobci částku 25 000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) a žalovanou byla uzavřena dne [datum] smlouva o povoleném debetu na běžném účtu [číslo], na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované kontokorentní úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr spolu s úrokovým navýšením splatit nejpozději do jednoho roku od čerpání úvěru. Roční úroková sazba činila 21,90 %. Žalovaná svému závazku nedostála, když poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas. Právní předchůdce žalobce proto využil svého práva a v souladu se smlouvou a obchodními podmínkami, jež jsou nedílnou součástí smlouvy, úvěr dopisem ze dne [datum] prohlásil za okamžitě splatný a žalovanou vyzval k uhrazení dluhu. Žalovaná však ani přes předžalobní upomínku žalobce ze dne [datum] dosud ničeho neuhradila. Ke dni podání žaloby tak žalovaná dluží na jistině částku 25 000 Kč, kapitalizovaném úroku částku 3 052,80 Kč a dále úrok ve výši 21,90 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a [právnická osoba], a.s. a dále smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi [právnická osoba], a.s. a žalobcem se žalobce stal oprávněným domáhat se výše uvedeného nároku namísto právního předchůdce žalobce. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná. Soud za splnění podmínek postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). Soud vzal v řízení za prokázáno, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce smlouvu o povoleném debetu, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované kontokorentní úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokovým navýšením ve výši 21,90 % ročně, což bylo zjištěno z uvedené smlouvy. Žalovaná však porušila povinnosti vyplývající se smlouvy, když splátky úvěru nehradila řádně a včas. Žalobce proto využil svého práva a úvěr ke dni [datum] zesplatnil, současně žalovanou vyzval k jednorázové úhradě dluhu. Pohledávka však dosud nebyla ze strany žalované uhrazena. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce jako postupitelem a [právnická osoba], a.s., jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena na společnost, a ta následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi [právnická osoba], a.s., jako postupitelem, a žalobcem jako postupníkem, na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisy ze dne [datum] a ze dne [datum]. Shora uvedená skutková zjištění má soud za prokázaná ze smlouvy o povoleném debetu, obchodních podmínek, oznámení o zesplatnění úvěru, smluv o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je oprávněný. Žalobce má vůči žalované právo na zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím podle smlouvy o povoleném debetu uzavřené mezi žalobcem a žalovanou. Žalobce poskytl žalované kontokorentní úvěr ve výši 25 000 Kč, žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas. V daném případě soud po právní stránce věc posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v platném znění, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, čímž se dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 o. z.). Žalobci tak vzniklo vedle práva na vrácení jistiny úvěru a smluvního úroku též právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož nárok žalobce byl shledán po právu, zavázal soud žalovanou k jeho zaplacení rozsudečným výrokem. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Povinnost žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.