8 C 265/2022-14 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 001 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] poskytla žalovanému v rámci provozování protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanice zdravotní péči, kterou je jí žalovaný povinen uhradit, neboť zdravotní péče poskytovaná v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici není hrazená ze zákonného zdravotního pojištění. Žalovaný dlužnou částku za poskytnutou zdravotní péči ani přes upomínku žalobkyně neuhradil. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soud za splnění podmínek postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). Soud vzal v řízení za prokázáno, že žalovanému, který byl pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, byla poskytnuta zdravotní péče dne [datum] v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v odštěpném závodě žalobkyně v [anonymizována tři slova] – v [nemocnice], o.z., která je provozována žalobkyní. Za dopravu a pobyt ve výše uvedeném zařízení byl žalovanému prostřednictvím dokladu [číslo] ze dne [datum] vyúčtována částka 3 881 Kč a dále regulační poplatky v celkové výši 120 Kč. Žalovaný byl žalobkyní k úhradě upomenut výzvou ze dne [datum], do dnešního dne však nezaplatil ničeho. Shora uvedená skutková zjištění má soud za prokázaná z dokladu [číslo] ze dne [datum], vyúčtování regulačního poplatku ze dne [datum] v částce 90 Kč a ze dne [datum] v částce 30 Kč a předžalobní výzvy ze dne [datum]. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že návrh je důvodný. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 4 001 Kč s příslušenstvím za poskytnutou zdravotní péči nehrazenou ze zdravotního pojištění podle ustanovení § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, podle něhož je žalovaný povinen hradit poskytovali záchytné služby (žalobkyni) náklady na poskytnutou záchytnou službu i náklady na dopravu do záchytné stanice. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, čímž se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 o. z.). Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na vrácení jistiny též právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož nárok žalobkyně byl shledán po právu, zavázal soud žalovaného k jejich zaplacení rozsudečným výrokem. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.