11 C 393/2023-14 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 803,68 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 2. 2. 2021, po předchozím posouzení, zda je žalovaný schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet, na jejímž základě půjčila žalovanému částku 6 000 Kč, kterou si žalovaný převzal ke dni podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 402 Kč, a to formou 45 týdenních splátek po 254 Kč. Celkem se tedy žalovaný zavázal vrátit peněžní prostředky včetně souhrnného poplatku, kdy poslední splátka měla být uhrazena ke dni 14. 12. 2021. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, když právní předchůdkyni žalobkyně uhradil toliko 254 Kč. Dne 14. 12. 2022 s účinností ke dni 16. 12. 2022 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud za splnění podmínek postupoval podle § 115a o. s. ř. Soud má za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 2. 2. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 000 Kč, kterou si žalovaný převzal ke dni podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal půjčenou částku vrátit spolu s poplatkem, a to formou 45 pravidelných týdenních splátek po 254 Kč. V článku 2.5. předmětné smlouvy si strany ujednaly, že jsou týdenními splátkami nejprve spláceny úroky, poté poplatky, náklady na doplňkové služby a teprve po splacení uvedených položek je v následujících týdnech splácena jistina. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy. Dále má soud při absenci protichůdného tvrzení ze strany žalovaného za prokázané, že žalovaný dlužnou částku nesplatil v celém rozsahu. Toto skutkové zjištění soud učinil z předžalobní upomínky, zaslané žalovanému, a ze seznamů postoupených pohledávek. Soud má rovněž za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 s účinností ke dni 16. 12. 2022, kdy o této skutečnosti žalovaného vyrozuměla oznámením o postoupení pohledávky z téhož dne. Soud má dále ze zákaznické karty za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smluv majetkovou situaci žalovaného. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 10 803,68 Kč s příslušenstvím se stávající z dlužné jistiny ve výši 5 909,26 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 4 894,42 Kč podle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 2. 2021 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. V daném případě byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena podle ust. § 2395 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, smlouva o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně své smluvní povinnosti dostála, když úvěr žalovanému poskytla, avšak žalovaný svou smluvní povinnost porušil tím, že úvěr nesplácel. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni dle § 1879 o. z. Žalovaný tím, že nezaplatil žalobkyni dlužnou částku v dohodnutou dobu, se dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.). Z tvrzení žalobkyně obsažených v žalobě o skutkových okolnostech věci vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce; po právní stránce soud posoudil právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž se zároveň tento právní poměr mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je platná, jelikož žalobkyně soudu dotvrdila a doložila, že dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 ve spojení s ust. § 75 z. s. ú., tedy že náležitě a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 803,68 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř..