11 C 430/2022-18 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 11 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 1. 3. 2018 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně úvěrový rámec ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši dle čerpané částky spolu s úrokem ve výši 14,99 % ročně. Žalovaný uvedené splátky řádně nehradil, proto právní předchůdce žalobkyně dne 31. 1. 2020 smlouvu ukončila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 29 927,09 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 5. 2021 byla pohledávka ve výši za žalovaným 11 500 Kč postoupena žalobkyni. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil. Ve smyslu § 115a o.s.ř. soud rozhodoval bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný následující skutkový stav: Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 1. 3. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, v rámci které právní předchůdce žalobkyně umožnil žalovanému čerpat finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 23 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky splácet v měsíčních splátkách v procentuální výši dle částky čerpané v předcházejícím měsíci spolu s úrokem ve výši 14,99 % ročně. Žalovaný čerpané prostředky řádně nesplácel a dostal se do prodlení, proto právní předchůdce žalobkyně v souladu se smlouvou prohlásil celý úvěr za splatný ke dni 31. 1. 2020. Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli dne 17. 5. 2021 smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě přešla předmětná pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho, činí pohledávka žalobkyně částku 11 500 Kč s příslušenstvím. Po právní stránce vycházel soud z § 2395 a násl. občanského zákoníku, podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žaloba o zaplacení dlužné částky je po právu a přiznal žalobkyni právo na zaplacení žalované částky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, mimosmluvní odměna ve výši 900 Kč (odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 300 Kč), 3 paušální částky náhrad hotových výdajů advokáta po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty i náhrada této daně ve výši 21% ze součtu odměny a hotových výdajů. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění je stanovená podle § 160 o.s.ř.