11 C 442/2023-19 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 51 600 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne 10. 12. 2022, [číslo] Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 691 Kč měsíčně. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, žalobkyně proto prohlásila celý dluh žalovaného za splatný ke dni 20. 4. 2023. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), když účastníci s tímto postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. Ze smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne 10. 12. 2022, [číslo] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že tyto opravňují žalobkyni jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovaným. Z tvrzení žalobkyně obsažených v žalobě o skutkových okolnostech věci vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce; po právní stránce soud posoudil právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž se zároveň tento právní poměr mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z. s. ú.“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je platná, jelikož žalobkyně soudu dotvrdila a doložila, že dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 ve spojení s ust. § 75 z. s. ú., tedy že náležitě a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žaloba o zaplacení dlužné částky je po právu a přiznal žalobkyni právo na zaplacení žalované částky. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 696,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 064 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 600 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 440 Kč ve výši 2 192,40 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Lhůta k plnění je stanovena dle § 160 o.s.ř.