13 C 232/2022-53 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se svou žalobou domáhá po žalované zaplacení žalované částky s odůvodněním, že je právním nástupcem na základě postoupené pohledávky od [právnická osoba], a došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne 2. 11. 2018 k úvěrovému účtu č. [bankovní účet], když úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově a převodem na běžný účet. Ze smlouvy o úvěru [anonymizováno] půjčka, bylo zjištěno, že takto bylo mezi právní předchůdkyní pohledávky žalobkyně a žalovaným učiněno dne 2. 11. 2018, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 36 000 Kč, který se tento zavázal splatit v 72měsíčních anuitních splátkách po á 769,06 Kč s roční úrokovou sazbou 15,40 %, počínaje 20. 12. 2018 a celková splátka, kterou má spotřebitel zaplatit je 56 058,05 Kč. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy, když opakovaně byl v prodlení s úhradou jednotlivých měsíčních splátek úvěru a úroků, a proto banka využila svého práva a dopisem ze dne 23. 10. 2020 úvěr zesplatnila k tomuto datu. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 30 190,16 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 1 974,90 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 304,59 Kč, smluvního úroku a zákonného ročního úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému sděleno dopisem z 30. 11. 2021. Žalovanému byla též zaslána předžalobní upomínka ze dne 14. 4. 2022, jak to vyplývá z podacího lístku. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který však byl pro nemožnost doručit jej žalovanému zrušen. Následně účastníci k výzvě soudu projevili vůli, aby soud o věci rozhodnul bez nařízení jednání. Soud proto ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. Po právní stránce soud věc posoudil dle zák. č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru v návaznosti na § 2395 a násl. o. z. Jelikož žalovaný je v prodlení se splacením, má žalobce právo na zaplacení též úroků z prodlení dle § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud i v této části žaloby žalobě vyhověl. Dle § 1879 a násl. o. z., došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Pokud jde o proces posouzení úvěruschopnosti, tak tento byl ze strany právního předchůdce žalobce dodržen, neboť úvěruschopnost byla hodnocena individuálně, včetně vytěžení informací z interních a externích databází, bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku, zohledňoval se též výpočet disponibilní částky a na základě jejího zjištění bylo žádosti o úvěr vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr, a to i v návaznosti na částku životního minima, dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., včetně zohlednění částky normativních nákladů na bydlení, dle § 26 zák. č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků, tedy bylo postupováno s odbornou péčí, a to i v intencích zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na shora provedené dokazování má soud za prokázáno, že žalovaný, ač mu byl řádně poskytnut úvěr právním předchůdcem pohledávky žalobce, tento řádně nesplácel, na upomínky nereagoval, došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný prokazatelně žalobci dluží žalovanou částku, včetně příslušenství pohledávky, a to jednak úroku z úvěru a úroku z prodlení, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 386 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 208 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 190 Kč sestávající z částky po á 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby a ze tří paušálních náhrad výdajů po á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.