14 C 112/2023-36 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 29 901 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou došlo dne 4. 3. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud má za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 4. 3. 2022 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením v částce 4 901 Kč Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky smlouvy o úvěru. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy včetně jejího dodatku o navýšení částky úvěru a smluvních podmínek. Žalovaná dne 9. 3. 2022 čerpala celkovou částku úvěru ve výši 25 000 Kč převodem na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], což soud zjistil z bankovního výpisu. Skutečnost, že je žalovaná majitelkou předmětného účtu soud zjistil ze sdělení [právnická osoba] ze dne 16. 3. 2023, která vede výše zmíněný účet na jméno žalované. Dále má soud při absenci protichůdného tvrzení ze strany žalované za prokázané, že žalovaná dlužnou částku nesplatila. Toto skutkové zjištění soud učinil z předžalobní upomínky a podacího lístku. Soud má rovněž za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 9. 2022. Tato skutková zjištění soud učinil z dopisu o oznámení postoupení pohledávky a ze smlouvy o postoupení pohledávek. 4. Žalobkyně má vůči žalované právo na zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím odpovídající poskytnutým peněžním prostředkům na základě úvěrové smlouvy ze dne 4. 3. 2022. Po právní stránce soud právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou posoudil podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, a to jako poměr ze smlouvy o úvěru uzavřené dle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky v částce 25 000 Kč, a žalovaná se zavázala takto zapůjčené peněžní prostředky vrátit spolu s obchodním úrokem v částce 4 901 Kč. Zároveň na tento právní vztah dopadá ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“). Právní předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 ve vztahu k § 75 z. s. ú., neboť náležitě (s odbornou péčí) neposoudila schopnost žalované (spotřebitelky) splácet, a nakonec zcela splatit sjednávaný úvěr, když ani přes výzvu soudu nepředložila relevantní důkazy resp. tyto důkazy neoznačila. Žalobkyně zejména soudu nepředložila příjmovou a výdajovou stránku žalované, na základě které měla učinit závěr o tom, zda žalovaná bude či nebude schopna úvěr splácet. Předmětná smlouva je tudíž absolutně (od počátku) neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú a plnění, které na jejím základě žalovaná od žalobkyně přijala, je třeba posoudit podle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, tj. dle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. S ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy rozhodl soud výrokem I. a žalobu zamítl co do obchodního úroku v částce 4 901 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky. Jelikož žalovaná dlužnou částku ve výši 25 000 Kč nezaplatila žalobkyni ani přes výzvu, dostala se do prodlení se splněním této povinnosti, a proto žalobkyni kromě práva na zaplacení dlužné jistiny vzniklo i právo požadovat zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem II. tak soud uložil žalované zaplatit dlužnou jistinu včetně příslušenství. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 70 % Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 197 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 901 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Z celkové částky nákladů ve výši 2 649 Kč pak 70 % tvoří částku 1 854,30 Kč, která byla žalobkyni přiznána.