15 C 214/2023-18 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 18 543,69 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 8. 9. 2021 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, v níž se strany dohodly na využívání bankovních služeb (vedení běžného bankovního účtu, poskytnutí kontokorentního úvěru [anonymizováno]). Žalovaný porušoval sjednané podmínky, překročil sjednaný limit ve výši 15 000 Kč a žalobkyně proto snížila úvěrový limit na 5 000 Kč a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a následně pro pasivitu žalovaného zesplatnila celý úvěr ke dni 7. 7. 2022. A svého nároku se domáhá soudně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle § 115a o.s.ř. rozhodoval soud bez nařízení jednání, neboť účastníci s uvedeným postupem souhlasili a soud má za to, že věc lze rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. 5. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy porovnala příjmy a splátkové a nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. 6. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 8. 9. 2021 uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala zřídit a vést žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet], a k němu poskytnout žalovanému spotřebitelský kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením kreditního zůstatku na běžném účtu do výše 15 000 Kč. 7. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný přečerpal peněžní prostředky a vznikl mu dluh ve výši jistiny 16 743,69 Kč, poplatků ve výši 1 800 Kč. 8. Z dopisu žalobkyně ze dne 9. 7. 2022 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila celý úvěr, a to ke dni 7. 7. 2022. 9. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 10. Mezi účastníky řízení byla dne 8. 9. 2021 uzavřena smlouva k běžnému účtu č. [bankovní účet] k němuž byl sjednán kontokorentní úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, nicméně ho ve sjednané době a výši nesplatil. S ohledem na tento stav, přistoupila žalobkyně k zesplatnění celé částky úvěru, a to ke dni 7. 7. 2022. 11. Po právní stránce soud právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným posoudil podle ust. § 2395 a násl. o. z. Zároveň se právní poměr mezi účastníky řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Žalobkyně řádně splnila povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 ve vztahu k § 75 z. s. ú., kdy náležitě (s odbornou péčí) posoudila schopnost žalovaného splácet, a zcela splatit sjednávaný spotřebitelský úvěr, kdy na tomto základě žalovanému úvěr poskytla. 12. Žalobkyně má právo na zaplacení částky 18 543,69 Kč s přísl. Tento nárok žalobkyně prokázala předloženými listinnými důkazy, z nichž soud uzavřel, že žalobkyně dostála svým povinnostem, kdy po řádném prověření úvěruschopnosti žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 15 000 Kč poskytla. Žalovaný své povinnosti nesplnil, kdy úvěr přečerpal a tento řádně a včas nesplatil, čímž se dostal do prodlení se splacením peněžitého dluhu. Proto soud rozhodl výrokem I. a žalobkyni přiznal celou žalovanou částku. Úroky z prodlení jsou žalobkyni přiznány v souladu s ust. § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 543,69 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 14. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. 15. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.