15 C 218/2022-36 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 12 109,64 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 25.4.2018 poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty dne 27.4.2018. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 5 317 Kč spolu s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 162,40 % ročně. Žalovaný dluh řádně nesplácel, následkem čehož došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru ke dni 21.7.2021. Dluh žalovaného je tvořen jistinou ve výši 4 657,32 Kč, smluvní pokutou ve výši 1 996 Kč, náklady vzniklými v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 400 Kč a smluvní pokutou ve výši 4 056,64 Kč. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 100,45 % ročně (nominální úroková sazby odpovídající shora uvedené). 2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil, z nařízeného jednání se omluvil, o odročení jednání však nepožádal. Jednání se tedy konalo v jeho nepřítomnosti. 3. Soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 4. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně zkoumala úvěryschopnost žalovaného, když zjišťovala jeho příjem (20 000 Kč, zaměstnán u [právnická osoba], s.r.o.), výdaje (celkem 10 945 Kč) a jeho volné zdroje (8 055 Kč). Svůj příjem žalovaný doložil výplatní páskou a pracovní smlouvou. 5. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 162,40 % ročně ve splátkách po 5 317 Kč. Dle čl. 6 smlouvy, jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou je v prodlení. Dle čl. 6 smlouvy žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč u každé jednotlivé splátky. Dle čl. 6 smlouvy vzniklá žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny v případě zesplatnění úvěru. 6. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty dne 27.4.2018 peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. 7. Z výzev k zaplacení soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k zaplacení a upozorňovala jej na možnost zesplatnění celého úvěru (dopis ze dne 17.9.2020, 18.11.2020, 19.7.2021, 22.3.2021, 17.6.2021). 8. Dopisem ze dne 21.7.2021 sdělila žalobkyně žalovanému, že tímto dnem došlo k zesplatnění celého úvěru a to z důvodu prodlení s úhradou splátek o délce 65 dnů. 9. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 10. Dne 25.4.2018 byla mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala úvěryschopnost žalovaného, když zjišťovala jeho příjmy, výdaje, volné peněžní prostředky. Ověřila rovněž jeho úvěrovou historii v databázích [příjmení] a [anonymizováno]. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty dne 27.4.2018. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 162,40 % ročně ve splátkách po 5 317 Kč. Úvěr řádně nesplácel, dostal se do prodlení a v souladu se smlouvou došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 21.7.2021. Žalobkyně má právo na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 4 657,32 Kč, smluvní pokuty dle čl. 6 smlouvy ve výši 1 996 Kč (499 Kč za každou splátku v prodlení), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 056,64 Kč dle čl. 6 smlouvy (0,1 % denně za období od 1.5.2020 do 31.10.2020). 11. Po právní stránce vycházel soud z § 2395 a násl. občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu a právního posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny ve výši 4 657,32 Kč, smluvní pokuty dle čl. 6 smlouvy ve výši 1 996 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 056,64 Kč dle čl. 6 smlouvy, důvodná a v této části žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroku ve výši 100,45 % ročně, v této části však soud žalobu částečně zamítl (výrok II.) a přiznal žalobkyni pouze úrok ve výši 20 % ročně. 14. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Občanský zákoník ani jiné předpisy upravující otázku spotřebitelských úvěrů neobsahují zákonnou úpravu maximálně přípustného úroku. Je projevem smluvní volnosti stran sjednat si výši úroků. Volnost při sjednávání úroků však není bezbřehá. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti lze poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kde Nejvyšší soud dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. 16. V projednávané věci je již ze sjednané sazby úroku (100,45 % ročně) patrné, že podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, a je tedy nutné dovodit neplatnost takového ujednání pro rozpor s dobrými mravy i jen na základě výše sjednané úrokové sazby. Jelikož se důvod neplatnosti nevztahuje na smlouvu o úvěru jako celek a závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni tzv. obvyklé úroky za poskytnutí peněžních prostředků. Za obvyklou soud v tomto případě dovodil sazbu úroku nepřevyšující 20 % ročně (což odpovídá údajům veřejně dostupné statistiky [příjmení] [jméno] národní banky). 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, neboť její neúspěch se týká jen nepatrné části příslušenství. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, mimosmluvní odměna ve výši 900 Kč (odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 300 Kč), 3 paušální částky náhrad hotových výdajů advokáta po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty i náhrada této daně ve výši 21% ze součtu odměny a hotových výdajů. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř. 18. Lhůta k plnění je stanovena dle § 160 o.s.ř.