19 C 369/2022-28 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 13 000 Kč příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy [číslo] o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne [datum] pronajala žalobkyně žalovanému zařízení – 2 x [anonymizována tři slova] sériové číslo [anonymizováno] a číslo [anonymizováno] a dále poskytla do užívání 2 [anonymizována dvě slova], a to [číslo] [číslo] (dále jen„ [anonymizováno]“). Žalovaný se zavázal platit za pronájem zařízení sjednanou cenu. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky, ve kterých bylo dohodnuto, že v případě ukončení smlouvy má žalovaný povinnost vrátit předmětné zařízení do 10 dnů ode dne skončení smlouvy. Pro případ, že tak neučiní, byla ve smlouvě dohodnuta smluvní pokuta za každé nevrácené zařízení, která v případě [anonymizováno] boxu byla stanovena ve výši 5 000 Kč za 1 zařízení a v případě přístupové karty ve výši 1 500 Kč za 1 kartu. Smlouva byla ukončena dne [datum]. Žalovaný zapůjčená zařízení nevrátil. Proto žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 2 x 5 000 Kč (za [anonymizována dvě slova]) a ve výši 2 x 1 500 Kč (za kartu), tedy celkem 13 000 Kč. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) soud o věci rozhodl bez nařízení jednání. Na základě listin předložených žalobkyní (smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne [datum], zvláštní podmínky) dovodil soud, že žalobkyně má dle smlouvy [číslo] o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky dne [datum] vůči žalovanému právo na zaplacení částky 13 000 Kč odpovídající smluvní pokutě ve výši 2 x 5 000 Kč (za [anonymizována dvě slova]) a ve výši 2 x 1 500 Kč (za [anonymizována dvě slova]) z toho důvodu, že po skončení smluvního vztahu žalovaný nevrátil žalobkyni shora citovaná zařízení. Po právní stránce soud posoudil věc podle zák. č. 137/2008 Sb. o elektronických komunikacích a § [číslo] odst. 2 za užití § 2048 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pokud jde o žalobcem požadované příslušenství nároku v podobě úroku z prodlení, má soud za prokázané, že žalovaný byl dne [datum] v prodlení. Pokud tedy žalobce požaduje úroky z prodlení ode dne [datum], je jeho požadavek rovněž oprávněný, když při absenci dohody o výši úroku z prodlení požaduje žalobce důvodně úroky v sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. v sazbě 8,5 % ročně). Proto i v případě příslušenství tvořeného úroky z prodlení soud žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení, kdy náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, které jsou tvořeny odměnou dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč (za tři úkony právní služby po 300 Kč – převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) a paušální náhradou výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 300 Kč za shora uvedené tři úkony právní služby po 100 Kč, když se jedná o tzv. formulářovou žalobu, podanou na ustáleném vzoru, uplatňované opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, jak je soudu známo z úřední činnosti; to vše včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad. Celkem tak soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč.