20 C 303/2023-20 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení peněžní částky 44 803,26 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o dluh ze smlouvy o úvěru na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] ze dne 29. 8. 2017, kterou žalovaný uzavřel s původním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO], [ulice a číslo], [obec a číslo] dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“. Žalobkyně přitom nabyla pohledávky za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 4. 2018. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud vzal za svá skutková zjištění, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla dne 29. 8. 2017 uzavřena smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet peněžní prostředky pravidelnými měsíčními splátkami, skládající se ze splátky jistiny a úroku ve výši 12,90 %. Tento svůj závazek žalovaný nedodržel. V souladu se smlouvou proto přistoupil právní předchůdce žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 28.2.2018 a vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Žalovaný dlužní na jistině částku 51.602,52 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil celkem 19.566,54 Kč. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu, tak jak byla vyčíslena [anonymizováno] ve výpisu z účtu žalovaného ke dni zesplatnění (tedy ke dni 28. 2. 2018), po zohlednění plateb, které kromě příslušenství pokryly také část jistiny. Žalovaná jistina tedy činí částku ve výši 44.803,26 Kč (viz přehled umořování dluhu). Žalobce dále požaduje příslušenství z dlužné jistiny, a to: úrok z úvěru ve výši 12,90 % p.a. ode dne 1. 11. 2019, tj. ode dne následujícího po dni, kdy platby žalovaného tyto úroky přestávají krýt, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ode dne 15. 11. 2018, tj. ode dne následujícího po dni, kdy platby žalovaného tyto úroky přestávají krýt, do zaplacení. Žalobce vyzval žalovaného o zaplacení dlužné částky v souladu s ustanovením § 142a občanského soudního řádu. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, podmínky pro používání úvěru a ceník poplatků. Dle ustanovení smlouvy měl žalovaný povinnost splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Dle smluvních podmínek, které se staly součástí úvěrové smlouvy, byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn prohlásit, že všechny pohledávky poskytnuté ze smlouvy o úvěru jsou splatné okamžitě, pokud nastane některá ze skutečností tam uvedených, tedy zejména pokud se žalovaný dostane do prodlení se splácením jakékoliv peněžité částky vůči právnímu předchůdci žalobkyně. Tato uvedená skutková tvrzení soud učinil z rámcové smlouvy, příslušných úvěrových smluv, jakož i z obchodních podmínek a z podmínek pro používání úvěru. Soud vzal rovněž za prokázané, že žalovaný úvěrové prostředky vyčerpal a poté se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek. Toto skutkové zjištění soud učinil z historie platebních transakcí. Právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužných plateb. V daném případě účastníci uzavřeli podle ust. § 2395 a násl. o. z. úvěrovou smlouvu, na jejichž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr. Právní předchůdce žalobkyně své smluvní povinnosti dostál, když úvěr žalovanému poskytl. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně své povinnosti ze smlouvy (řádně právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky včetně jejich úrokového navýšení nesplácel), využil právní předchůdce žalobkyně svého práva a pohledávku zesplatnil. Žalovaný tím, že nezaplatil právnímu předchůdci žalobkyně dlužnou částku v dohodnutou dobu, se dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku (§ 1968 o. z.). Právnímu předchůdci žalobkyně tak vedle práva na zaplacení dlužné částky z úvěru a dohodnutého úroku z úvěru, vzniklo též právo požadovat zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z), jehož výše je uvedena v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Soud proto tyto peněžní nároky žalobkyni přiznal, když právo domáhat se jich na žalovaném přešlo na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. o. z.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 971 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 793 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44 803,26 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.