20 C 368/2022-23 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 25 949 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dohodu o uznání dluhu ze dne 13. 7. 2022, jejímž předmětem byla úprava vztahů mezi žalobcem a žalovaným vzniklých se smlouvy o podnikatelském úvěru. Žalovaný se zavázal uhradit částku 16 766 Kč nejpozději do 12. 8. 2022. Pro případ neuhrazení sjednané částky ze strany žalobce byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 50 % jistiny a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z uvedené částky. Žalobkyně dále požadovala 800 Kč jako náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s upomínáním žalovaného o úhradu dlužné částky. Žalobkyně po částečné úhradě ze strany žalovaného vzala žalobu částečně zpět, přičemž částka uhrazená žalovaným v celkové výši 27 609 Kč byla započtena na úrok z prodlení ve výši 12 239,18 Kč, smluvní pokutu ve výši 8 383 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 800 Kč, soudní poplatek ve výši 1 038 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti úvěru ve výši 3 766 Kč a jistinu úvěru ve výši 1 382,82 Kč. Nadále tak žalobce požadoval zaplacení jistiny úvěru ve výši 11 617,18 Kč a úroku z prodlení. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok neuznává ve výši 12 949 Kč, a to zejména z důvodu, že od žalobkyně si původně zapůjčil finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, přičemž do podání žaloby splatil částku 4 286 Kč. Nárok žalobce na zaplacení částky 25 949 Kč tak neuznává pro rozpor s dobrými mravy. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne 13. 7. 2022 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dohoda o uznání dluhu [číslo] v níž žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni, vzniklý ze smlouvy o podnikatelském úvěru, ve výši 16 766 Kč. Žalovaný se zavázal tento dluh uhradit nejpozději do 12. 8. 2022, přičemž pro případ prodlení byla mezi stranami domluvena smluvní pokuta ve výši 50 % z dlužné částky, pokud je žalovaný v prodlení s úhradou déle než 14 dní a dále smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, pokud prodlení žalovaného trvá déle než dva dny. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil ani přes opakované výzvy žalobkyně. Po podání žaloby žalovaný uhradil svůj dluh zčásti, a to ve výši 27 609 Kč. Tato částka byla žalobkyní započtena na úrok z prodlení (12 239,18 Kč), smluvní pokutu (8 383 Kč), upomínkové poplatky (800 Kč), soudní poplatek (1 038 Kč), poplatek za prodloužení splatnosti (3 766 Kč) a jistinu úvěru (1 382,82 Kč). Žalobkyně tak vzala žalobu částečně zpět a dále požadovala pouze uhrazení jistiny úvěru ve výši 11 617,18 Kč a úrok z prodlení. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2053 občanského zákoníku, podle kterého uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žaloba o zaplacení dlužné částky je po právu a přiznal žalobkyni právo na zaplacení žalované částky. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalovaný písemně uznal svůj dluh co do důvodu i výše. Soud má tedy za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Žalobkyně tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na žalovaného, který by musel prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Žalovaný v řízení nic takového neprokazoval ani netvrdil. Z uvedeného důvodu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v plném rozsahu jí vyhověl. Úrok z prodlení se opírá o § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 452 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 949 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Soudní poplatek ve výši 1 038 Kč byl dle vyjádření žalobce ze strany žalovaného již uhrazen.