21 C 146/2023-18 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 33 791 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut standartní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem v celkové výši 43 230 Kč, a to v pravidelných 33 měsíčních splátkách po 1 310 Kč. Žalovaná dluh řádně nehradila, a proto žalobkyně ke dni [datum] celý úvěr zesplatnila. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 28 754 Kč, úroky ve výši 1 951 Kč, účelně vynaloženými náklady ve výši 300 Kč a smluvní pokutou ve výši 1 497 Kč a smluvní pokutou ve výši 1 289 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud na základě výzvy ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a o věci rozhodl bez nařízení jednání.. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkovou cenu úvěru ve výši 43 230 Kč, a to ve 33 měsíčních splátkách po 1 310 Kč. Jistina byla zapůjčena s ročním obchodním úrokem ve výši 27,77 %. Dle čl. [anonymizováno] odst. 1 smluvních podmínek se úvěr stává okamžitě splatným v důsledku prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části po dobu delší než 2 měsíce. Dle [anonymizováno] 2 je sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení z částky neuhrazeného zůstatku úvěru a smluvní pokutu v částce 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení. Dle čl. [anonymizováno] odst. 4 je náhrada účelně vynaložených nákladů 100 Kč za odeslanou upomínku. 4. Z čestného prohlášení, formuláře posouzení úvěruschopnosti zákazníka, potvrzení o výši příjmu žalované, výpisu z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně dostatečným způsobem zkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. 5. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr žalované s ohledem na jeho prodlení se splácením dluhu. 6. Na základě zjištění učiněných při provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 7. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Před samotným uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, když tato podepsala čestné prohlášení ohledně svých příjmů, výdajů a závazků, které sdělila žalobkyni a tato je zanesla do příslušných formulářů. Tyto skutečnosti žalovaná doložil příslušnými listinami. Zároveň sama žalobkyně provedla jistá šetření v rámci dostupných evidencí a rejstříků ohledně její solventnosti. Žalovaná se zavázala splatit celkovou cenu úvěru ve výši 43 230 Kč, a to ve 33 měsíčních splátkách po 1 310 Kč. Jistina byla zapůjčena s ročním obchodním úrokem ve výši 27,77 %. Nedílnou součástí smlouvy jsou rovněž úvěrové podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaná však své povinnosti nedostála a předepsané splátky nehradila řádně a včas, a to ani přes opakované výzvy ze strany žalobkyně a upozornění, že pokud tak neučiní, dojde k zesplatnění celého úvěru a nárokování si smluvní pokuty. Tím, že žalovaná neuhradila dlužnou částku včas, tj. před podáním žaloby a dostal se ohledně jejího zaplacení do prodlení, vznikla jí dle smluvního ujednání [anonymizováno] bodu 2 písm. b) povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení. Tuto žalobkyně uplatňuje za období od [datum] do [datum] ve výši 1 289 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 3x 499 Kč, tedy ve výši 1 497 Kč, a to podle [anonymizováno] bod 2 písm. c) smlouvy - s omezením do okamžiku, kdy se úvěr v důsledku prodlení žalované stane splatným. K jejich uhrazení byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou, v rámci které byla seznámen s dalším postupem žalobkyně, tedy že dojde k soudnímu vymáhání dlužné částky, nicméně na tuto nereagovala a ničeho neuhradila. 8. Po právní stránce soud posoudil právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž se zároveň tento právní poměr mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z. s. ú.“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 9. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka. 10. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouva o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. 11. V posuzované věci soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je platná, jelikož žalobkyně soudu doložila, že dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 ve spojení s ust. § 75 z. s. ú., tedy že náležitě a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně zevrubně popsala, jakým způsobem a z jakých zdrojů tyto informace stran žalovaného čerpala, jak je posuzovala a vše i patřičně doložila listinnými důkazy. Žalobkyně prověřila potřebné údaje k prověření schopnosti žalované úvěr řádně splácet zejména z dokladů a informací získaných od žalované (příjmy, výdaje a závazky žalované- výplatní pásky, nájemní smlouva, výpis z bankovního účtu žalované), a zároveň i z databází poskytující ucelený náhled na bonitu žalované (výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku a výpis z katastru nemovitostí). Žalovanou sdělené výdaje pak navíc odpovídají zcela obvyklým nákladům a nejedná se o zjevně zkreslené částky, které by byly ze strany žalované úmyslně uvedeny z důvodu splnění podmínek pro poskytnutí úvěru. Navíc výše úvěru není objektivně, potažmo v porovnání s obdobnými případy z praxe ohledně částek čerpaných úvěrů, nikterak vysoká. Proto má vzhledem k výše uvedenému za to, že žalobkyně dostatečně zkoumala a prověřila úvěrusch