21 C 56/2023-18 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 35 319 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut standartní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem v celkové výši 40 000 Kč, a to v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč. Žalovaný dluh řádně nehradil, a proto žalobkyně ke dni [datum] celý úvěr zesplatnila. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 30 000 Kč, úroky ve výši 2 048 Kč, účelně vynaloženými náklady ve výši 300 Kč a smluvní pokutou ve výši 2 x 1 497 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud na základě výzvy ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a o věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou cenu úvěru ve výši 40 000 Kč, a to ve 25- ti měsíčních splátkách po 1 600 Kč. Jistina byla zapůjčena s ročním obchodním úrokem ve výši 28,17 %. Dle čl. [anonymizováno] odst. [anonymizováno] smluvních podmínek se úvěr stává okamžitě splatným v důsledku prodlení s úhradou jedné splátky nebo její části po dobu delší než 2 měsíce. Dle [anonymizováno] 2 je sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení z částky neuhrazeného zůstatku úvěru a smluvní pokutu v částce 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení. Dle čl. [anonymizováno] odst. [anonymizováno] je náhrada účelně vynaložených nákladů 100 Kč za odeslanou upomínku. 4. Z čestného prohlášení ze dne [datum], formuláře posouzení úvěruschopnosti zákazníka, potvrzení o výši příjmu žalovaného, výpisu z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku soud posuzoval, zda žalobkyně dostatečným způsobem zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. 5. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr žalovaného s ohledem na jeho prodlení se splácením dluhu. 6. Na základě zjištění učiněných při provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne byla dne [datum] uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč [anonymizováno] samotným uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když tento podepsal čestné prohlášení ohledně svých příjmů, výdajů a závazků, které sdělil žalobkyni a tato je zanesla do příslušných formulářů. Tyto skutečnosti žalovaný doložil příslušnými listinami. Zároveň sama žalobkyně provedla jistá šetření v rámci dostupných evidencí a rejstříků ohledně jeho solventnosti. Žalovaný se zavázal splatit celkovou cenu úvěru ve výši 40 000 Kč, a to ve 25- ti měsíčních splátkách po 1 600 Kč. Jistina byla zapůjčena s ročním obchodním úrokem ve výši 28,17 %. Nedílnou součástí smlouvy jsou rovněž úvěrové podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný však své povinnosti nedostál a předepsané splátky nehradil řádně a včas, a to ani přes opakované výzvy ze strany žalobkyně a upozornění, že pokud tak neučiní, dojde k zesplatnění celého úvěru a nárokování si smluvní pokuty. Tím, že žalovaný neuhradil dlužnou částku včas, tj. před podáním žaloby a dostal se ohledně jejího zaplacení do prodlení, vznikla mu dle smluvního ujednání [anonymizováno] bodu [anonymizováno] písm. [anonymizováno]) povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení. Tuto žalobkyně uplatňuje za období od [datum] do [datum] ve výši 1 474 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 3x 499 Kč, tedy ve výši 1 497 Kč, a to podle [anonymizováno] bod [anonymizováno] písm. [anonymizováno]) smlouvy - s omezením do okamžiku, kdy se úvěr v důsledku prodlení žalovaného stane splatným. K jejich uhrazení byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou, v rámci které byl seznámen s dalším postupem žalobkyně, tedy že dojde k soudnímu vymáhání dlužné částky, nicméně na tuto nereagoval a ničeho neuhradil. 8. Po právní stránce soud posoudil právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž se zároveň tento právní poměr mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z. s. ú.“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 9. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – [číslo] rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka. 10. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouva o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. 11. V posuzované věci soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je platná, jelikož žalobkyně soudu doložila, že dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 ve spojení s ust. § 75 z. s. ú., tedy že náležitě a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně zevrubně popsala, jakým způsobem a z jakých zdrojů tyto informace stran žalovaného čerpala, jak je posuzovala a vše i patřičně doložila listinnými důkazy. Žalobkyně prověřila potřebné údaje k prověření schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet zejména z dokladů a informací získaných od žalovaného (příjmy, výdaje a závazky žalovaného- výplatní pásky, nájemní smlouva, výpis z bankovního účtu žalovaného), a zároveň i z databází poskytující ucelený náhled na bonitu žalovaného (výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku a výpis z katastru nemovitostí). Žalovaným sdělené výdaje pak navíc odpovídají zcela obvyklým nákladům a nejedná se o zjevně zkreslené částky, které by byly ze strany žalovaného úmyslně uvedeny z důvodu splnění podmínek pro poskytnutí úvěru. Navíc výše úvěru není objektivně, potažmo v porovnání s obdobnými případy z praxe ohledně částek čerpaných úvě