21 C 59/2023-24 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 35 500 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 30 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti – do [datum], nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 21 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč s tím, že na dlužnou částku započetla dílčí platby žalovaného v celkové výši 18 000 Kč. V žalobě žalobkyně rovněž uvedla, že pokud by soud neuznal nárok z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, žalobkyně požaduje zaplatit tento nárok v části jistiny jako bezdůvodné obohacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud na základě výzvy ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 3. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne zápůjčce [číslo] soud zjistil, že tato nebyla podepsána uznávaným elektronickým podpisem žalovaného, v závěru textu se nachází pouze text podpis klienta“, následuje datum [datum] a uvedení kódu verifikace [číslo]. Na smlouvě je u žalovaného kromě jiného uvedeno [anonymizováno] a místo podnikání, výše úvěru 20 000 Kč, poplatek za čerpání úvěru jako 1% za každý den trvání úvěru, datum splatnosti úběru [datum]. 4. Z potvrzení o provedení transakce ze dne [datum] soud zjistil, že společnost žalobkyně dne [datum] zaslala na účet č. [bankovní účet] částku ve výši 30 000 Kč ID transakce je uvedeno [číslo]. 5. Z vyžádané odpovědi banky [právnická osoba] ze dne [datum] má soud za ověřené, že účet č. [bankovní účet] je veden na žalovaného, přičemž dne [datum] na tento účet byla připsána částka 30 000 Kč. 6. Na základě zjištění učiněných při provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Společnost žalobkyně zaslala žalovanému částku 30 000 Kč, v řízení naopak nebylo prokázáno, že by uvedená společnost a žalovaný uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru, respektive že žalovaný projevil vůli uzavřít úvěrovou smlouvu. Na předložené smlouvě absentuje vlastnoruční nebo uznávaný či kvalifikovaný elektronický podpis žalovaného. V závěru v závěru textu se nachází pouze text podpis klienta, následuje datum [datum] a uvedení kódu verifikace [číslo], kdy tento text nelze považovat za prostý elektronický podpis, neboť nebylo prokázáno, že by znaky na smlouvě žalovaný používal k podepisování ve smyslu § 3 odst. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (eIDAS). Z použitých znaků tedy nelze bez důvodných pochybností dovodit identitu jednající osoby. Neuplatní se tedy domněnka pravosti a správnosti podepsané listiny dle ustanovení § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“) a bylo tedy na žalobkyni, aby pravost a správnost této listiny prokázala, tedy aby dle znění smlouvy prokázala, že smlouva byla skutečně žalovaným odsouhlasena. [příjmení] text předložené smlouvy tyto skutečnosti nikterak neprokazuje a žalobkyně jiné důkazy na podporu svých tvrzení neoznačila. 7. Žalobkyni se tedy předloženými listinnými důkazy (žalovaným nepodepsaná smlouva o podnikatelském úvěru) nepodařilo prokázat, že by mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, když žádná z listin předložených soudu neobsahuje projev vůle žalovaného umožňující učinit závěr, že žalovaný projevil svůj souhlas s uzavřením smlouvy a souhlas s konkrétními podmínkami smlouvy o úvěru. Žalobkyně v řízení prostřednictvím dokladu označeného jako„ potvrzení o provedené platbě“ a potvrzením banky, který vyžádal soud k návrhu žalobkyně, prokázala, že bez soudu prokázaného právního důvodu na účet žalovaného č. [bankovní účet] zaslala dne [datum] částku 30 000 Kč, která ze strany žalovaného byla vrácena (v žalobě jsou uvedeny dílčí platby žalovaného ve výši 18 00Kč) nebyla celá vrácena, čímž na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. o.z.. Žalovaný takto vzniklé bezdůvodné obohacení žalobkyni dosud nevydal. Proto má žalobkyně vůči žalovanému právo na zaplacení částky 12 000 Kč odpovídající bezdůvodnému obohacení, které žalovaný získal na úkor žalobkyně (30 000 Kč – 18 000 Kč), přičemž ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 8. Stran požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení soud vycházel nikoli ze žaloby, nýbrž z předžalobní výzvy, u které byl přiložen doklad o jejím odeslání žalovanému. Žalobkyně žalovaného k úhradě vyzvala dopisem ze dne [datum], která byla žalovanému odeslána dne [datum] s tím, že žalovaný měl podle předžalobní výzvy dlužnou částku zaplatit nejpozději do 3 dnů od přijetí výzvy. Soud vzal v úvahu ustanovení § 573 o.z., dle kterého se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tedy [datum]. Žalovaný měl po výzvě plnit do tří dnů, tedy do [datum]. Protože je žalovaný od [datum] v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to ode dne následujícího po dni, kdy žalobkyně vyzvala v předžalobní výzvě žalovaného k plnění (měl plnit do [datum]), neboť od tohoto dne je žalovaný v prodlení. 9. O náhradě nákladů řízení soudu rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť jejich úspěch a neúspěch ve věci byl v zásadě shodný. 10. Povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni dlužnou částku byla stanovena v běžné lhůtě tří dnů, když soudu nebyly známy žádné okolnosti, které by odůvodňovaly stanovit lhůtu delší (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).