25 C 54/2023-52 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni částku specifikovanou ve výroku I tohoto rozsudku. To vše z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající pro něho z uzavřené Smlouvy o [anonymizováno] ze [datum], na základě které byl právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) žalovanému zřízen běžný účet a následně (téhož dne) sjednáno poskytování kontokorentního úvěru. Žalovaný Smlouvu porušil, neboť překročil povolený úvěrový rámec dle sjednaných podmínek. Ze strany právní předchůdkyně žalobkyně proto došlo dne [datum] k zesplatnění celého úvěru, přičemž dlužná částka ve výši 30 558,72 Kč představující nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu byla převedena na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet] a žalovaný byl vyzván k jejímu okamžitému zaplacení. Žalovaný dluh vůči žalobkyni nezaplatil, a to ani poté, co mu byla zaslána předžalobní výzva žalobkyně. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Ve věci zůstal v průběhu celého soudního řízení nečinný. K jednání nařízenému na den [datum] se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně, resp. její právní zástupce se k jednání dostavil a navrhoval žalobě vyhovět v plném rozsahu. Žalobní tvrzení žalobkyně ohledně prokázání existence smluvního vztahu a jeho obsahu bylo prokázáno obsahem Smlouvy o [anonymizováno] včetně dohody o užívání platební karty a dispozicemi ze dne [datum] a oznámením o převodu dluhu na účet č. [bankovní účet]. Žalobní tvrzení žalobkyně ohledně prokázání existence dluhu žalovaného bylo prokázáno předloženou platební historií žalovaného (výpisem plateb na bank. ú. [bankovní účet]). Žalobkyně v řízení dále uvedla, že její právní předchůdkyně v rámci zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr vycházela z uvedených měsíčních příjmů žalovaného ve výši 8 419 Kč, celkového měsíčního příjmu jeho domácnosti ve výši 17 000 Kč, to vše za situace, kdy výše aktuálních interních i externích splátek žalovaného byla 0. Právní předchůdkyní žalobkyní poskytnutý úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč byl tedy posouzen jako úměrný těmto celkovým výdělkovým a majetkovým poměrům žalovaného. Žalobkyně v řízení dále doložila Smlouvu o postoupení pohledávek včetně přiloženého seznamu postoupených pohledávek a dále taktéž oznámení o postoupení pohledávek, jež bylo žalovanému zasíláno na jím sdělenou adresu. To vše za účelem prokázání skutečnosti, že pohledávka za žalovaným byla z původní věřitelky na žalobkyni řádně postoupena a toto postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Skutečnost, že žalobkyně se podání žaloby snažila předejít, prokazovala předloženou výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne [datum], zasílanou na adresu žalovaného uvedenou ve Smlouvě. Podle ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, platného a účinného ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále pouze obchodní zákoník) se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 502 obchodního zákoníku je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obchodního zákoníku lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původní věřitelkou a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 obchodního zákoníku. Na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému (kontokorentní) úvěr, který žalovaný čerpal, avšak své povinnosti poskytnutý úvěr řádně splatit nedostál. Proto původní věřitelka od úvěrové smlouvy odstoupila a celý dluh vůči žalovanému zesplatnila a žalovanému vznikla v souladu s ustanovením § 351 odst. 2 obchodního zákoníku povinnost původní věřitelce vrátit poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 524 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dospěl soud k závěru, že původní věřitelka postoupila pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 517 odst. 2 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch, přísluší jí proto náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 199 Kč (dle příslušné položky sazebníku, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích), z odměny za zastupování ve výši 11 500 Kč (5 x 2 300 Kč za 5 úkonů poskytnuté právní služby: převzetí a příprava věci, sepsání žaloby, předžalobní upomínka k zaplacení dlužné částky, podání ve věci samé k výzvě soudu, účast při jednání soudu dne [datum]) dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 5 režijních paušálů k 5 úkonům poskytnuté právní služby po 300 Kč, tedy 1 500 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava věci, sepsání žaloby, předžalobní upomínka k zaplacení dlužné částky, podání ve věci samé učiněné k výzvě soudu, účast při jednání soudu dne [datum]), částku 400 Kč (za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč) jako náhradu za promeškaný čas při úkonech prováděných v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. a částku 555,39 Kč jako náhradu cestovních výdajů za cestu k jednání u OS [obec] a zpět dne [datum] (celkem 72 km za cestu z [obec] do [obec] a zpět). Protože advokát žalobce doložil kopií osvědčení o registraci plátce daně z přidané hodnoty, že je plátcem této daně, soud mu dle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznal i nárok na úhradu 21 % DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 2 930,64 Kč Celkem náklady řízení představují částku 18 085,02 Kč, která je splatná k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť pro jiný výrok neshledal opodstatnění.