27 C 130/2023-33 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobce se domáhá zaplacení 68 411,06 Kč se zákonnými úroky z prodlení z 29 778,11 Kč od [datum] do zaplacení a se smluvními úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z 23 517 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dne [datum], jíž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému celkem 20 000 Kč a žalovaný úvěr zaplatit v 72 splátkách po 514 Kč měsíčně spolu s obchodními úroky v celkové výši 17 008 Kč. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení jistiny 20 000 Kč, úroků ve výši 15 116,95 Kč, nákladů na upomínkování 800 Kč, na doplňkových službách [anonymizováno] 4 623 Kč ([anonymizováno]), 9 447 Kč ([anonymizováno]), 9 447 Kč ([anonymizováno]), 500 Kč, smluvní pokutu 9 659,37 Kč. Žalobce dále uvedl, že žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou [datum], proto žalobce úvěr pro porušení povinnosti dluh řádně splácet zesplatnil dopisem ze dne [datum]. 2. Soud ze smlouvy o poskytnutí úvěru, dokladu o zaplacení 1 Kč k uzavření smlouvy, potvrzení o vyplacení úvěru ve výši 16 000 Kč, zesplatnění úvěru a upomínky, předžalobní výzvy a podacího lístku zjistil, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému převodem na účet 16 000 Kč (částku 4 000 Kč žalobce započetl k úhradě poplatků spojených s poskytnutím úvěru). Žalovaný se zavázal dluh splácet v 72 splátkách spolu s úroky ve výši 17 008 Kč. Žalovaný svůj dluh řádně nesplácel, uhradil pouze 4 325 Kč, nezaplatil splátku splatnou [datum], žalobce úvěr zesplatnil. 3. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 4. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr. Žalovaný byl povinen úvěr zaplatit ve splátkách spolu se sjednaným obchodním úrokem. Svoji platební povinnost porušil, proto žalobce přistoupil k zesplatnění dluhu. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobci zbývající část jistiny dluhu po odečtu čtyř splátek žalovaného (tj. 4 325 Kč) spolu se sjednanými obchodními úroky (17 008 Kč) se zákonnými úroky z prodlení z jistiny dluhu ode dne následujícího po splatnosti dluhu. Soud přitom považuje za poskytnutý úvěr pouze částku vyplacenou skutečně žalovanému. 5. Soud zamítl žalobu ve zbývajícím rozsahu, z následujících důvodů: Smlouva sjednaná mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je tzv. smlouvou spotřebitelskou, neboť její smluvní stranou na jedné straně je dodavatel, tedy osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti (viz výpis z obchodního rejstříku právního předchůdce žalobce) a na druhé straně spotřebitel. Na právní vztahy ze smlouvy se uplatní právní závěry formulované judikaturou Ústavního soudu vztahující se k posuzování ujednání o smluvní pokutě ve spotřebitelských vztazích. Jak judikuje Ústavní soud (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 342/09 nebo sp. zn. Pl. ÚS 1/10 – dostupné na [webová adresa]), východiskem spotřebitelské ochrany je postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. … Společným znakem této nové kogentní právní úpravy je tedy snaha cestou práva vyrovnat tuto faktickou nerovnost, a to formou omezení autonomie vůle (I. ÚS 342/09). Jestliže jsou … ve spotřebitelských smlouvách stanoveny různě kombinované či kumulované sankce - pouze pro spotřebitele - …, nelze - ve svém souhrnu - než považovat takové odsouzeníhodné, vpravdě lichvářské smlouvy za protiprávní a zákonná ustanovení, jež je umožňují, za protiústavní (Pl. ÚS 1/10). Soud posuzoval platnost smluvních ujednání v souladu s uvedenými kritérii a dospěl k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru upravující povinnost zaplatit smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru, sjednané úroky z prodlení i náklady na upomínání žalovaného je neplatné, neboť v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Soud proto zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhá zaplacení uvedených nároků. 6. Podle § 588 věty první o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení sjednané tzv. Podpory – [anonymizována tři slova]. Jedná se o doplňkovou službu. Vzhledem k celkové výši a ke smluvní konstrukci uvedených„ podpor,“ jejichž úprava je nedílnou součástí smlouvy o úvěru a bez jejichž akceptaci by nedošlo k uzavření smlouvy, soud dospěl k závěru, že představují ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy, neboť zavazují žalovaného k úhradě plateb převyšujících jistinu poskytnutých finančních prostředků. Soud proto zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhá zaplacení uvedených nároků. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř.; vzhledem k tomu, že v řízení poměrně úspěšnějšímu žalovanému (hodnocena výše celkového žalobního žádání včetně příslušenství ke dni rozhodnutí) náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení