27 C 16/2023-51 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobce se domáhá zaplacení 20 342,73 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobcem, [příjmení] [příjmení] a žalovanou, byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 198 300 Kč. Žalovaná uhradila celkem 233 643,42 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci, ke dni postoupení žalované zbývalo uhradit 72 174,73 Kč sestávající z jistiny dluhu 50 831,30 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3x 250 Kč) a úroku za období čerpání úvěru ve výši 20 593,43 Kč. Žalovaná uhradila žalobci před podání žaloby 51 832 Kč, zbývá jí zaplatit 20 342,73 Kč. Žalobce dále uvedl, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, a to z veřejně dostupných databází [anonymizováno], [příjmení], [anonymizována dvě slova] a uvedl, že úvěry jsou poskytovány jen těm klientům, jejichž rozdíl mezi deklarovanými příjmy a výdaji se rovná životnímu minimu, tj. částce 3 410 Kč. 2. Žalovaná vyjádřila nesouhlas s uplatněným nárokem. Uvedla, že smlouvu s právním předchůdcem žalobce uzavřela, úvěr v tvrzené výši čerpala. Podle jejího názoru byla sjednaná výše úroku z úvěru ve výši 20,5 % měsíčně nemravná, způsobující neplatnost celé smlouvy o úvěru. Uvedla dále, že právní předchůdce žalobce nezkoumal dostatečně její způsobilost splácet poskytnutý úvěr, neboť v době poskytnutí úvěru činily splátky úvěrů žalované 21 040 Kč, tedy částku neodpovídající jejím příjmům. 3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva, jíž se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr do sjednaného úvěrového limitu, žalovaná se zavázala úvěr splácet, úroková sazba činila 8,5 % měsíčně spolu s poplatkem 12,5 % z každé částky poskytnutého úvěru. Z přehledu poskytnutých plateb soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v celkové výši 198 300 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, výzvy k úhradě dluhu a doručenky soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci, který žalovanou před podáním žaloby vyzval k úhradě dluhu a sdělil jí, že došlo k postoupení pohledávky. Soud vzal za svá skutková tvrzení shodná tvrzení účastníků, že žalovaná na úhradu úvěru zaplatila celkem 285 475,42 Kč (233 643,42 Kč právnímu předchůdci žalobce a 51 832 Kč žalobci). 4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr. Žalovaná byla povinna úvěr zaplatit ve splátkách. Celkem byla žalované poskytnuta částka 198 300 Kč, žalovaná uhradila celkem 285 475,42 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi poskytovatelem finančních služeb ([příjmení] [příjmení]) a žalovanou v postavení spotřebitelky, aplikují se na posouzení úvěrové smlouvy ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 a 2 cit. zákona, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ci. zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. S ohledem na uvedená ustanovení soud posuzoval platnost předmětné úvěrové smlouvy. K otázce posouzení způsobilosti žalované splácet sjednaný úvěr žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, a to z veřejně dostupných databází [anonymizováno], [příjmení], [anonymizována dvě slova] a uvedl, že úvěry jsou poskytovány jen těm klientům, jejichž rozdíl mezi deklarovanými příjmy a výdaji se rovná životnímu minimu, tj. částce 3 410 Kč. Žádné konkrétní skutečnosti týkající se popisu zkoumání úvěruschopnosti žalované neuvedl (např. z jakých listin věřitel vycházel ve smyslu nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele). Žádné takové skutečnosti ani nevyplývaly z důkazů předložených žalobcem. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k jednání, vzdal se možnosti být poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. z hlediska povinnosti uvést rozhodující tvrzení odůvodňující uplatněný nárok a tvrzení prokázat. Lze tedy uzavřít, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně rozhodujících skutečností týkajících se řádného prověření úvěruschopnosti žalované. Smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou je proto neplatná. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona. Žalované bylo poskytnuto celkem 198 300 Kč, žalovaná uhradila 285 475,42 Kč; vrátila tedy poskytnutou jistinu v plném rozsahu, resp. zaplatila právnímu předchůdci žalobce a žalobci více, nežli byla její zákonná povinnost. Soud proto žalobu zamítnul v plném rozsahu. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Zcela úspěšná žalovaná se vzdala náhrady nákladů řízení, soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.