6 C 240/2023-15 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo uloženo žalovanému zaplatit jí částku 99 866,41 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdce, [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ banka“), uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum], na základě které banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal vrátit peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách. Tyto měsíční splátky však následně řádně nehradil, a proto banka s účinností ke dni [datum] úvěr zesplatnila. Žalovaný tak dluží 99 551,41 Kč na jistině, 315 Kč na poplatcích, 2 611,40 Kč na kapitalizovaném dlužném smluvním úroku, částku 2 530,24 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení. Žalobkyně přitom uplatnila nárok na přiznání smluveného úroku (14,99 % ročně), jakož i zákonného úroku z prodlení. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] O postoupení pohledávky na žalobkyni banka žalovaného informovala dopisem. Žalovaný k výzvě žalobkyně dlužnou částku neuhradil, ve věci se nevyjádřil. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaný uzavřel s bankou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla banka žalovanému úvěr v celkové výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet vyčerpané peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách. Tyto pravidelné měsíční splátky však žalovaný řádně neplnil, přičemž na jistině úvěru, úrocích a poplatcích zůstala dlužna výše v odůvodnění rozsudku specifikované částky. [příjmení] následně svou pohledávku za žalovanou, sestávající jak z tzv. jistiny, tak z jejího příslušenství postoupila žalobkyni. Po právní stránce byl vztah mezi bankou a žalovaným posouzen jako smlouva o úvěru podle § 2395 o.z. Na základě této smlouvy banka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit, a to včetně úrokového navýšení 14,99 % ročně. [příjmení] svůj závazek ze smlouvy splnila, když poskytla ve prospěch žalovaného peněžní prostředky. Žalovaný oproti tomu porušil svoji smluvní povinnost a nesplnil svůj závazek poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky. Žalovaný se nezaplacením peněžních částek v dohodnutých termínech dostal do prodlení a žalobkyni tak vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 obč. zák.), který je příslušenstvím peněžité pohledávky ve výši uvedené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávky banky za žalovaným byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek (§ 1 879 a násl. občanského zákoníku). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 597 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 995 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 99 866,41 Kč sestávající z částky 5 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 200 Kč ve výši 3 402 Kč Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.