6 C 60/2023-16 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo uloženo žalovanému zaplatit jí částku 2 764 Kč se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 185,14 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se dne [datum] přihlásil do příslušné evidence jako držitel televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Tuto povinnost žalovaný neplnil a ke dni podání žaloby dluží žalobkyni televizní poplatky, splatné vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce, v celkové výši 2 700 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zaplacení částky 64 Kč představující náklady na vyhotovení a odeslání předžalobní upomínky. Ani přes upomínku žalovaný ničeho na svůj dluh nezaplatil, k věci se nevyjádřil. Soud zjistil, že žalovaný se přihlásila u České pošty do evidence jako poplatník televizního poplatku, neboť se stal držitelem televizního přijímače. Dle tvrzení žalobkyně však nezaplatil zákonem stanovené poplatky pro držitele televizního přijímače ve výši 135 Kč měsíčně, proto ho žalobkyně o zaplacení upomenula. Podle ust. § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen zákon) poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 7 odst. 2 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizní poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni podle ust. § 1970 o. z. též právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. V neposlední řadě byl žalobkyni přiznán i nárok na zaplacení peněžní částky 64 Kč, jakožto nákladu spojeného s uplatněním pohledávky (§ 513 o.z.). Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 150 o. s. ř., podle něhož má žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Při zohlednění nálezu Nejvyššího soudu sp. zn. I. ÚS 3344/2012, ze dne [datum] a dále Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 39/13 ze dne [datum], považuje soud na účelně vynaložené toliko hotové výdaje nezastoupeného účastníka ve výši 600 Kč Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a z náklady řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.